Čertík Fujdiar se na Teplice moc těší

Hraje se v pátek od 20 hodin, tentokrát ne v Biosce, ale ve sportovní hale u Sletiště.

Po středeční přípravě s Královým Dvorem Josef Fujdiar trochu kulhal, ale brzy by měl být v pořádku. Talentovaného dvacetiletého útočníka SK Kladno navíc hřál jediný vstřelený gól jeho týmu (1:1). V pátek večer ale změní obutí a do futsalového utkání s Teplicemi by zasáhnout chtěl.

Budete Josefe v pořádku?

Ve čtvrtek jsem sice raději netrénoval, ale v pátek už budu a večer chci hrát. Na Teplice se těším.

Ale jsou hodně silné, byť jsme je na jejich palubovce nedávno hodně trápili.

Máte pravdu, silné jsou. Ale bát se jich nemůžeme, vždyť jsme u nich sahali i po třech bodech, když jsme v závěru vedli o gól. Bohužel pro nás jim vyšla power-play, vyrovnaly a pak ještě přidaly další branku. Mrzelo nás to hodně, cítili jsme šanci.

Přejdu k fotbalu, protože se docela srdnatě perete, abyste v kádru SK zůstal…

Tak snažím se a teď už zůstat chci. Snad si mě tady nechají a snad budu i hrát. Na podzim jsem kvůli malému vytížení raději volil odchod na hostování do Hvozdnice.

Ale to je jen I. A třída, a ještě dost daleko. Nebyl to krok zpátky?

Myslím, že ne. Pomohlo mi to dost hlavně psychicky, protože mi hraní chybělo. Nastoupil jsem osmkrát a dal i šest gólů, i to bylo příjemné. Navíc jsem tam jezdil jen na zápasy a přitom normálně trénoval s Kladnem, což jsem chtěl. Doporučil mi to David Hlava, který hrával za Kladno a teď je také ve Hvozdnici.

Jak se navaši kariéru dívá táta? I on ve fotbale leccos dosáhl a ve futsalu dokonce reprezentoval…

Sleduje mě poctivě, ale nikdy nechválí. Není úplně příjemné, když mě s ním okolí často srovnává, ale patří to asi k věci. A minimálně tam, co táta, bych to rád dotáhl.

Vy jste vůbec sportovní rodina, vždyť vaše o tři roky starší sestra Jana cvičila zdatně aerobik…

Je fakt, že sport máme rádi všichni včetně mámy, i když tak se mu věnuje spíš nárazově. Každopádně nás oba vždycky podporovala a pomáhala, jak to šlo. Janě aerobik opravdu šel, byla mistryní světa, ale teď už věnuje spíš trénování. Sice to ještě nějak zkouší, ale jestli to bude ještě na závodění, to netuším.

Táta reprezentant, sestra mistryně světa, strýčkové také výteční fotbalisté, jeden prvoligový. Kam dojde malý Pepíček – jak se vám přezdívá?

No, budu se snažit, aby co nejdál. Aspoň vyrovnat toho tátu, to by bylo myslím docela fajn.