Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Kročehlavech za první republiky vyrůstaly talenty opravdu velké, které ovlivnily celou historii československého fotbalu. Ať už to byli Jaroslav Burgr, Josef Košťálek, Karel Kolský, ale i řada dalších. Ve Spartě jich působilo celkem devět.

Dnes jsou Kročehlavy nejlidnatější městskou částí Kladna, ale v době, o které mluvíme, byly ještě samostatnou obcí kousek od hornického a ocelářského města. Hlavně tam ale bylo hřiště, kde pod vedením nadšených bratrů Kratinů kolem roku 1920
během pár roků objevila pražská Sparta tři pozdější obrovské opory svého týmu.

Jaroslav Burger a Josef Košťálek si dokonce zahráli na slavném MS 1934 v Itálii, kde Československo vybojovalo stříbrné medaile. Karel Kolský hrál o čtyři roky později ve Francii, ale nejvíc proslul jako trenér, který stál u vzniku Dukly Praha. Také vedl národní tým na MS 1958.

Sparťanské srdce

Jaroslav Burgr byl z fotbalové rodiny. Jeho o devět let starší bratr Adolf to dotáhl do Slavie Praha, ale Jaroslava si vyhlédla v roce 1926 Sparta. Vydržel tam neskutečných 20 let a zahrál si i na dvou světových šampionátech. Pro něj smůlovatě se na jeho post vedle Josefa Čtyřokého v obraně dostal v Itálii 1934 slávista Josef Ženíšek a Burger ho vystřídal jen na semifinále s Německem (3:1). Žulově tvrdý obránce Burgr si zahrál více za čtyři roky ve Francii. Patří mezi nejslavnější hráče historie Sparty, vybojoval s ní čtyři mistrovské tituly a také Středoevropský pohár.

Pepanova specialita? No přece nůžky!

Josef Košťálek

Josef Košťálek byl jedním z nejtechničtějších hráčů své doby i výtečný hlavičkář. Když ve svých 20 letech (1929) nastoupil na vojnu do Prahy, všiml si ho jeden vlivný fotbalový fanda Sparty a „Pepan", jak se Košťálkovi přezdívalo, brzy nosil rudé tričko. Při svém senzačním debutu v dresu Sparty vstřelil hattrick do sítě Teplitzeru.

Specialitou Josefa Košťálka byly dnes populární nůžky. Podle pamětníků dokonale vyskočil na vysoký balon a zády k bráně ho ze vzduchu přesně kopl.

Záložní řada Košťálek, Čambal, Krčil byla motorem československého týmu na MS v Itálii, odkud si „Pepan" přivezl největší úspěch své kariéry, stříbro z MS. Tehdy fašistické Itálii podle mnohých příliš nadržoval švédský soudce Eklind, jehož si před utkáním pozval do své lóže i „Duce" Benito Mussolini.

Na zlato myslel skromný a poctivý Košťálek i o čtyři roky později ve Francii. Tam dokonce v prvním kole dal Nizozemsku veledůležitý gól na 1:0 v úvodu prodloužení, které nakonec Čechoslováci vyhráli 3:0. Ve čtvrtfinále pak remizovali s Brazílií a v opakovaném duelu jí podlehli 1:2, přestože vedli. Kdyby tehdy československé úřady netápaly a vyřídily včas formality, mohl za tým nastoupit i legendární kanonýr Josef Bican. S ním v sestavě a s brankářem Pláničkou by Češi mohli pomýšlet mnohem výš, než bylo konečné páté místo.

Košťálkovu reprezentační kariéru poté přerušila válka, přitom byl ještě v nejlepších letech. Po válce zkoušel štěstí i na Slovensku v Považské Bystrici, pak v sousedním Rakovníku s kamarádem ze Sparty Oldřichem Nejedlým.

Poté se vrátil do Kladna a pracoval třeba jako valcíř v Poldovce. V roce 1971, tedy v pouhých 62 letech, jako v pořadí třetí slavný „Říman" zemřel.

Na MS jako hráč i trenér

Karel Kolský

Třetí ze slavných Kročehlaváků, Karel Kolský, byl tvrdým pracantem s ohromnou vůlí už jako hráč a později i jako trenér. Těžko říci, kde se prosadil víc. Jako hráč nestřílel góly, ale výborný fotbalista byl jistě, jinak by nehrál 12 let za pražskou Spartu a za národní tým, byť na MS 1938 byl náhradníkem. Jako kouč je známý ale přece jen o trošku víc.

V 50. letech přijal úkol složit armádní tým ATK (později ÚDA a Dukla) a povedlo se mu to velmi rychle. Už za něj hrávaly v mužstvu legendy jako Masopust, Novák nebo Pluskal, získal tři mistrovské tituly. Vedl i národní tým Československa na MS 1958, kde uštědřil dodnes nevídaný debakl Argentině 6:1, ale ze skupiny smolně nepostoupil kvůli zbytečné prohře v opakovaném utkání se Severním Irskem.

Muž s nepřehlédnutelným silným obočím byl trenérem železné ruky, zásadový a důsledný. Tvrdě uměl pojmenovat problémy. Žil možná i proto zajímavý život. Vždyť kdo se v roce 1930 vydával za zaměstnáním do Moskvy či Stalingradu, když v Kladně nebyla? Málokdo. Kdo měl za šéfa armádního generála Alexeje Čepičku, k němuž měl jako trenér armádního týmu dveře otevřené? Málokdo.

Bojoval v odboji, v rámci Pražského povstání byl na Strossmayerově náměstí v pražských Holešovicích raněn. Pral se i při trenérských štacích. Třeba i v Legii Varšava.

Smrt Karla Kolského byla tragická a nečekaná. V únoru 1984 se v Plzni, kde si našel manželku i druhý domov, se pod ním při procházce prolomil led ve starém řečišti u litické přehrady a utonul. Zemřel ve věku nedožitých sedmdesáti let.

Proč právě Kročehlavy?

Kročehlavy se staly za první republiky fotbalovým mýtem. Proč ale právě Kročehlavy? Proč tady vyrostlo deset reprezentantů (!), z toho devět sparťanů a jeden slávista?

Vždyť kromě nejslavnějších Burgra, Košťálka a Kolského odsud do rudého dresu přestoupili borci jako Carvan, Hajný, Brabec-Baron, Hejma, Sedláček a Koubek a do Slavie putoval V. Horák. V některých pramenech se dokonce uvádí, že reprezentovali i další dva Kročehlaváci A. Horák a Nový.

Odpověď možná nabídl Josef Košťálek v rozhovoru s proslulým žurnalistou Františkem Žemlou. „Bylo štěstí, že jsme se narodili v Kročehlavech, kde byl vzorný klub s pěkným hřištěm. Obětavými a poctivými funkcionáři, úspěšným dorostem a desítkami žáků lačnými kopnout si do pořádného míče. Vždyť za mých časů bylo v Kročehlavech pět dorosteneckých týmů, tolik nás toužilo po fotbalu," vzpomínal Košťálek na svoje začátky.