Nejlepší útočník okresu? Blesk ve čtyřiceti

Osobnost Deníku

Osobnost Deníku: Zachariáš začal mezi chlapy ve čtrnácti, válel i v lize

Zanedlouho 25. května oslaví Michal Zachariáš čtyřicátý věk svého života, který se hodně…

Přečíst článek >

Je to nejstarší, kdo se do nabídky Kladenského deníku dostal. Jedenačtyřicetiletý hřebečský kapitán Miloslav Skalický neměl konkurenci, brzy sokům hodně upláchl a v závěru se tak v anketě téměř nehlasovalo. Což byla trochu škoda. Každopádně jsme zaznamenali 4122 přístupů, Skalický bral 783 hlasů, zatímco druhý Jakub Hořejší – velký favorit ze Slaného, jen 216. Třetí braškovský Jan Nachtigal jich má 148.

Miloslav Skalický je další z plejády zajímavých postaviček v hřebečském dresu. Za prvé tím, kde všude ve své dlouhé kariéře působil, za druhé tím, jak ve svém věku dokáže zlobit soupeřovy obránce.

Rychlé nohy, ty Skalickému nikdo upřít nemůže. Nebylo by to nic tak převratného, ale vezmeme-li jeho věk – v lednu oslaví 41. narozeniny, pak musíme smeknout. Ve svém věku se skutečně drží skvěle, ovšem zadarmo to pochopitelně není. „Snažím se udržovat. Už proto, že fotbal je mým největším koníčkem. Někdy je to boj, ale běhám po lese a vlastně i doma, pořídil jsem si pás,“ usmívá se odchovanec pražské Aritmy, kde strávil celé dětství a odešel až v osmnácti na vojnu do Stříbra. Po návratu ho zlanařily Uhelné sklady, kde si zakopal svůj český strop – divizi.

Nicméně mohlo to být i jinak. „Asi ano, nabídky nějaké padly. Ale nejzajímavější byla z Rakouska a té jsem dal přednost. Kvůli penězům, ale také bylo fajn, že jsem se mohl naučit němčinu,“ říká útočník, jenž při prvním pobytu strávil v celku Petzenkirchen (zhruba na úrovni našeho krajského přeboru) dva roky. „Dařilo se mi tam, ale ještě jednou jsem se vrátil. Do Vyšehradu, kde jsem se poznal se svými hřebečskými spoluhráči Zvoničem a Tomanem, a poté na rok do Břevnova,“ vzpomíná autor sedmi podzimních gólů a ještě vyššího počtu přihrávek.

Právě v Břevnově si ho všiml tehdejší trenér Bohemians Vlastimil Petržela. Skalický dal Klokanům v přípravě dva góly a trápil jejich obranu v čele s Gruntem, jenž si od drsňáka Petržely vysloužil pořádnou kritiku. A nabídl Skalickému zkoušku v Ďolíčku. „No, zjistil, že mi je už osmadvacet a to nebylo ideální. Přesto jsem tam to přípravy asi jít mohl, ale už by to nebylo ono. Navíc jsem dostal z Rakouska nabídku k návratu, protože po mém odchodu hned sestoupili a chtěli zpátky. Vrátil jsem se tam a už vydržel déle, vlastně sedm roků,“ vzpomíná na angažmá u našich jižních sousedů. Stal se tam nejlepším kanonýrem soutěže, dostal nabídky z výš hrajících klubů, ale v Petzenkirchenu, kam dojížděl se spoluhráčem Jaroslavem Moudrým (dnes prvoligový rozhodčí), už zůstal.

Před šesti lety však vyslyšel volání o tři roky mladšího bratra Stanislava, který v té době působil v trápící se Hřebči. Té akutně hrozil pád do čtvrté třídy, a tak Miloslav na nabídku kývl. „Jsem rád, když o něco jde, když se vyhrává. V Hřebči jsme to tehdy zachránili, přesto jsem ještě jednou dres změnil a šel do Zelenče. Je to blízko Horních Počernic kde bydlím, a chtěli postoupit do I. A třídy,“ vzpomíná na dobu nedávno minulou.

Loni na jaře se ale do Hřebče opět vrátil. Zase tady byly ambice na postup a to velkého bojovníka samozřejmě lákalo. Dokonce se ujal trenérského žezla (ještě ve třetí třídě), ale dlouho u toho nevydržel. „Tohle mi nevyhovovalo, bylo těžké to skloubit. Člověka moc často něco rozptyluje a pak ani jedno nedělá pořádně. V budoucnu možná trénovat budu, fotbal mám totiž hodně rád a chci u něj zůstat, ale zatím budu jen hrát, jestli to ještě půjde,“ říká otec jedné dcery.

Skalický po návratu byl u postupu do I. B třídy a po podzimu to vypadá, že postoupí zase. Byť vedení lídra I. B třídy vyhlašuje, že o soutěž výš nechce, Skalický má jiný názor. „Hrajeme proto, abychom vyhrávali. Na podzim to bylo lepší než jsme čekali. Že budeme nahoře, to jsme si mysleli, ale že takhle, to ne. Mrzí jen závěr. Ani ne tak porážka v Městečku, kde prostě domácí hráli dobře a my nedali šance. Spíše duely ve Velvarech, které silné nebyly, a na Dobré. Na obou stadionech byla až nenávistná atmosféra, s tím se moc popasovat neumíme,“ míní kapitán Hřebče a odpovídá i na otázku, proč podle něj na Kladensku Hřebeč moc oblíbená není. „Podle mě je to jasné, je nás spousta Pražáků. Navíc říkají, že nám pomáhají rozhodčí, jenže to já úplně objektivně neposoudím, když v tom mančaftu hraji,“ vysvětluje.

Ještě další zajímavost se objevuje v souvislosti s dlouhou kariérou Skalického: Nikdy nebyl vážně zraněný. „Měl jsem štěstí, až na pár výronů kotníku se mi nikdy nic nestalo a musím to zaklepat. Na podzim jsem nechyběl v soutěži ani minutu,“ pochlubil se na závěr chlapík, který sice hraje v útoku a tam také začínal, jinak je ale naprostým univerzálem schopným zahrát na kterékoliv pozici.