TREFA OD ČERNÉHO: Něco sport spíš hyzdí

V neděli končí EURO 2012. Už jsem se ho několikrát dotkl a dneska chci zahrát tři trefy, které jsem s mistrovstvím Evropy zažil.

Ta první byla ve Vratislavi před utkáním s Řeckem. V okamžiku, kdy hlasatel oznamuje jména Baroše a Bílka, se ozývá od části českých fandů pískot. Nevídaná věc – vypískat před  zápasem vlastní lidi na mezinárodní scéně je nepochopitelné. Jistě Baroš si mnohé své problémy zavinil sám – Bílek hrál dlouho Naše furianty, ale oba pro postup a vystoupení  na samotném šampionátu udělali hodně.

Vůbec celá tahle „móda" části anonymů, kteří stále někde vyřvávají a posílají někoho ven, je specifikum našich hledišť´, kterou diváci z jiných zemí těžko chápou.

Druhá trefa se týká našich politiků. Jsou známí svými závody před kamerami při všech možných sportovních úspěších českých sportovců. V Polsku absentovali. Pouze při utkání s Polskem se blýskl ministr dopravy Dobeš s nedůstojným kloubkem na hlavě. Vedle představitelů UEFA to bylo hodně směšné. Pak někde byl ještě ministr obrany Vondra – to je ale opravdu sportovní fanda.

Ostatní nejeli – prý se nechtěli zkorumpovat pozváním od soukromníků. To je pochopitelné, řešení je ovšem velmi jednoduché: prostě si účast na EURO normálně zaplatit jako každý jiný.

řetí trefa už je z Prahy. V hlavní roli opět Baroš – tentokrát mimo hřiště, tam má svou slabou stránku. Vynadal a vyhrožoval novináři smrtí. Měl ke svému vzteku důvody – není legrace ustát mediální „zájem", který mu byl věnován.

Nicméně všechno má své meze – je škoda, že legrace loučení má i tuhle podobu.

Taková trefy sport hyzdí a jsou zbytečné. Stejně jako ony dvě předchozí.

                                                      Otakar ČERNÝ st.