Ale povídali jsme si s Otakarem Černým. Mužem, který byl léta v čele kladenského hokeje, kde sice skončil, ale brzy se objevil zpět. Se vstupem města Kladna jako minoritního vlastníka je Černý coby radní pro sport opět v centru dění a zároveň už čtyři roky figuruje ve výkonném výboru ČSLH. V tom výkonném výboru, který svou pozici na víkendové valné hromadě jednoznačně potvrdil. I o tom šla naše řeč.

Jak se to povedlo? Český hokej byl donedávna rozbouřený, APK se stavěla na zadní, popudila si veřejnost touhou po uzavření soutěže. Zdá se, že šéf hokeje Tomáš Král zaútočil v pravou chvíli, teď je jasnou personou číslo jedna…
O žádném útoku to není. Je to opravdu osobou Tomáše Krále, protože když ho porovnám s jeho předchůdcem panem Kulhánkem, tak Tomáš se hokeji věnuje naplno a je to klasický profesionální šéf.  Podařilo se mu najít cestu ke státním institucím, sponzorům, je hotová smlouva s marketingovým partnerem a věci se začaly po ekonomické stránce lepšit. Když jsme tam v červnu 2008 přišli, byl kapitál minus 44,5 milionu korun. Teď jsme v kladných číslech.

Dobře, ale co investice, nezmenšily se?
Vůbec, naopak. Rok jsme se z toho nějak babrali, ale situace se zlepšovala a mohli jsme rozpočty nastavit nově. A to hlavně směrem k mládeži, kde nám ujížděl vlak. Třeba program mládežnických nároďáků máme dneska jeden z nejlepších v Evropě. A to i díky vytvoření sportovního oddělení, kde máme super experty jako Slávu Lenera nebo Luďka Bukače. Mládežnický hokej sice pořád ještě není v super kondici, ale věděli jsme, že to nelze za čtyři roky stihnout. I proto jsem rád, že jsme dostali další čtyři roky.

Jakou máte přesně pozici v nově zvoleném výkonném výboru?
Jsem šéfem ekonomicko-marketingové komise. Podílím se na přípravě rozpočtu, jeho plnění i sledování. Je to pro mě spíš čestná funkce, nejsem profík. Od toho jsou na svazu lidé plně zaměstnaní pod vedením Tomáše Krále.

Ani mládežnický hokej v samotném Kladně není v superkondici, už rok se ale pracuje na jejím restartu. Z vaší pozice byste mohl tušit, zda má klub naději na přidělení statutu akademie, o níž Rytíři tak moc stojí.
Nevím, jestli ji dostaneme letos nebo příští rok. Ale jde o to, že se snažíme práci s mládeží dělat lépe. To je hlavní účel, ať už tomu říkáme akademie nebo nějak jinak. Třeba materiální zabezpečení přípravy se zlepšuje, je tam nová posilovna a další věci. Zlepšily se podmínky i trenérům, zlepšily se už tak kvalitní vztahy se školami, ať už gymnáziem či dvanáctkou. Nicméně pořád tam ještě vidím věci, které dobré nejsou. Týkají se hlavně kvantitativní stránky tréninku.

Co tím přesně myslíte? Trénuje se málo?
Já jako manažer reprezentační osmnáctky, což vlastně dělám už dva a půl roku, vidím třeba ve Švédsku, které je teď tak často chválené, že to dělají jinak. Oproti době, kdy jsem dělal manažera v Kladně a čas byl prakticky jen na shánění peněz a na áčko, se mi docela otevřely oči. Také Švédi byli před deseti lety v háji s mládeží a neměli výsledky. A potom založili akademie jako teď my. Oni netrénují o moc jinak než my, dělají stejné věci, ale dělají je častěji a důsledněji. Příkladem je třeba Jakub Vrána. Rok byl v Linköpingu a už je to na vzhledu toho hráče vidět. Prostě trénují tam dvakrát denně třikrát v týdnu a je jedno, jestli hrají soutěž nebo ne. Tohle musíme zavést i v Kladně, aby dvoufázové tréninky byly i v létě. Perfektní práci v tomhle směru odvádí Maďar Zdeněk Vojta s áčkem, hodně tam s tím osobním příkladem pomohl i Jarda Jágr.

U mládeže teď nastoupil jako šéftrenér Josef Zajíc. Podle mě výborná volba ke splnění vašich i svazových myšlenek…
Je to jeho hlavní úkol. Aby byl důsledný a aby změny dotáhl. Jsem přesvědčen, že když se vše dobře sladí se školou – a na tu musíme dbát také, protože nechceme vychovávat s nadsázkou hloupé hokejisty – může to jít. Prostě se musí začínat v sedm ráno jako ve Švédsku, což chápu není pro některé trenéry úplně komfortní, ale tak to je. Třeba David Bruk v Plzni takhle začíná a kluky omlouvá pouze na první hodinu.

Ale není až tak jednoduché zaplnit sportovní třídy, třeba 12. ZŠ se s tím pere. Co bylo dříve skoro výsadou, to už není…
Není jednoduché děti na dvanáctku dostat a my s tím bojujeme už dost dlouho. Dneska jsou školy financovány podle počtu žáků a samozřejmě mají svá lákadla. Nadějí je, že postupně přijdou silnější ročníky, protože demografická křivka jde nahoru. Doufám, že o hokej bude větší zájem.

Jak vůbec po roce společného fungování kvitujete spojení Jaromíra Jágra a města Kladna, které zdejší hokej zachránilo? Převažují pozitiva?
To ano, ale je jasné, že za rok se vám nemůže povést vyhrát titul. A problém s mládeží jsem už pojmenoval. I tady se ale hýbou věci dopředu. A třeba Jaromírovi patří dík i za sportovní stránku, protože loni kluky, kteří si už po třech nepovedených sezonách nevěřili a hráli hůř než uměli, skvěle motivoval. Když se podíváte třeba na Boleslav, měla asi lepší jména v sestavě než Kladno, ale sestoupila. Co se týče podpory města, je také moc důležitá, protože bez ní málokterý extraligový klub umí fungovat. V Kladně je navíc podpora nejvyšší a není to tak, že by klub dostával o milion více než někde jinde, ale mnohonásobně víc.

A co jarní změny v kádru, jak se Vám zdají? Přece jen jste se na tvorbě kádru podílel v minulosti také a máte zkušenosti…
Tohle se mi hodnotit nechce. Podle jmen to nezní špatně, kádr může být minimálně stejně silný jako loni, ale všechno se to uvidí až na ledě. Nevíte, jak to těm klukům půjde, může přijít zranění, ztráta formy gólmana. Je toho víc, proto se to nedá odhadnout.

Nicméně je tady vážnější problém, od příští sezony 2013-14 podle podmínek nebude už kladenský zimák vyhovovat extralize. Plánovaná rekonstrukce rozdělená na tři roky se nestihne, peníze se použily na pomoc klubu. Co s tím?
Nedá se nic dělat, příští rok musíme nutné rekonstrukční úpravy stihnout. Začneme hned po sezoně a jde zejména o počet sedaček, to je největší problém. Musíme ho stihnout, není vyhnutí.

Lidi zajímají také turnikety. Ti stojící je nechtějí, ale klub přichází o dost peněz.
Právě proto přesvědčuji klub, aby tuhle investici udělal on. Bude to stát třeba dva a půl milionu korun, ale do pěti let mají ty peníze zpátky. O tom jsem přesvědčen.