Kliknutím zvětšíteJosef Zajíc zatím netuší, zda bude u mládeže pokračovat, ale zhodnotil poslední sezonu a celkově si myslí, že úroveň mládeže stoupla. A také podmínky se s nástupem Jaromíra Jágra mladšího a města Kladna jako nových majitelů zvedla.
Jedním z hlavních úkolů sezony bylo zřejmě vytvoření hokejových tříd na 12. základní škole. Což bylo dříve skoro automatické, pak ale roky zavrhnuté.
To bylo skutečně klíčové. S rodiči jsme ve školách a školkách strávili debatováním mnoho hodin. A přineslo to výsledky, byť je to běh na dlouhou trať. Vše navazovalo na reorganizaci školičky bruslení, kde se na rozdíl od minulosti pohybuje pokaždé šest až sedm profesionálních trenérů, stejný počet asistentů a devadesát dětí, což je úžasné. Děti takto získáváme pro náš klub.
Proč jsou tak důležité hokejové třídy na 12. ZŠ?
Je to hlavně kvůli počtu tréninkových hodin, abychom se v tomhle ohledu vyrovnali okolnímu hokejovému světu. Kladno bývalo v minulosti výjimečné tím, že mělo pět tréninků za týden, z toho tři klubové a dva školní. K tomu jsme se chtěli vrátit, ale pochopitelně bylo hodně složité přesvědčovat rodiče, aby své děti dali do jiné školy než do té, kterou jim sami již vybrali. Je na to různá optika, ale většina jiných klubů v Čechách včetně akademií se k tomuto modelu vrací – některé od první třídy, jiné od třetí nebo šesté třídy. Když jsem do funkce před třemi lety přišel, tak všechny týmy trénovaly jen třikrát týdně a pouze na jedné půlce hřiště. Tři tréninky zůstaly – čtvrtý se snažíme vložit – a týmy se většinou připravují samostatně.
A ti co chodí na 12. ZŠ mají už speciální školní tréninky?
Přesně tak. Ne všechny rodiče se nám podařilo přesvědčit, a tak samozřejmě při tréninku spojíme třeba první a druhou třídu. On je také problém v tom, že Český svaz ledního hokeje jde jinou cestou než ministerstvo školství. Zatímco školní třídy jsou od září do srpna, svaz dělí děti do ročníků jinak, od ledna do prosince. Proto komunikujeme se svazem, aby došlo ke změnám.
Jak vnímáte úspěchy hlavně v dorosteneckých kategoriích? Přece jen junioři pod dvojkou Lidický – Tatíček hodně potrápili mistrovský Chomutov, výtečný je ročník staršího dorostu vedený duem Vejvoda – Kasík a mladší dorost Bogana Čermáka byl také v play-off.
Výsledky u mládeže bychom měli brát s rezervou. Teď nechci snižovat jejich úspěchy, ale u mládeže je prioritou svazu i naší nekoukat tolik na výsledky. Třeba v žácích nechtějí ani uvádět výsledky, preferuje se radost ze hry. Já jsem rád, když výsledky jsou, ale přednost dávám využití potenciálu hráčů. Aby měli prostor ho zvyšovat. Proto ani nechci vyzdvihovat dobré výsledky některých žákovských kategorií.
V nižších kategoriích ročníků 1999-2003 má ale Kladno prý velký a zásadní problém s nedostatkem hráčů, o kterém se už ví delší dobu. Povedlo se vám ho vyřešit?
Na to Kladno opravdu doplácí. Došlo k tomu z různých důvodů, třeba se vynechala škola bruslení, nebo nebyl zájem. To už je teď jedno. Každopádně díra tam je a musí se řešit. Částečně už se to začalo dařit, když přišli talentovaní hráči jako Zelingr nebo Kalaj a zůstal Hrabík. To vše jsou reprezentanti, kteří sem dříve přicházeli odjinud. Pak bylo období, kdy klesl zájem reprezentantů o kladenský klub. A dnes se opět hráči z reprezentací sem vrací. Do mladšího dorostu přišlo naštěstí sedm hráčů, jinak by tento tým nemohl hrát. Z toho máme radost, protože hráči a jejich rodiče tím reagují na to, že se v Kladně něco změnilo k lepšímu. Chceme Kladnu vrátit glejt toho, že sem ročně přijde deset dvanáct lidí. Jako když jsem byl malý já a přišel jsem z Prahy a se mnou i kluci jako Jandač, Spálenka, Veber, Aschenbrenner a další. Všichni jsme šli na Kladno za dobrými trenéry i podmínkami.
Kladno je specifické v tom, že má dva mládežnické kluby, HC a PZ. Léta osvědčená dvojice, ale dneska už je podstatně méně dětí než třeba před třiceti, čtyřiceti lety. Zaznívají hlasy, které by PZ zrušily a místo toho by se přejmenovaly na B tým HC. Jste toho zastáncem?
Jsem v tom hodně opatrný. Je sice dobré, když hráče na začátku sezony můžete postavit vedle sebe, a pak rozdělit na dva týmy, ale výkonnost může být hodně rozdílná. Vždyť třeba ve starším dorostu, přestože jsme měli v PZ třicet dětí a intenzita tréninků byla výborná, jsme úplně suverénně spadli z extraligy. Jenže jak jim to zrušit, když oni tady třeba i chodí do školy a hlavně je hokej baví. Navíc se mezi nimi stejně najdou tři nebo čtyři, kteří se nakonec do HC a možná i do áčka jednou dostanou, protože mají chuť a hlad po úspěchu.
A co se týče přejmenování na áčko a béčko, jak to je běžné v jiných sportech?
Neumím si to úplně představit. Asi by to bylo jednodušší, že bychom mohli více hýbat s hráči. Nemakáš na tréninku? Utekl jsi ze školy? Tady máš varování a podruhé už tě pošlu do béčka. A vytáhnu si šikovného dříče z béčka. Když to uděláme teď, je tam měsíční lhůta a není to tak flexibilní. Na druhou stranu podpora města Kladna hokejové mládeži byla nastavena na dva oddíly. A jednou se už myslím PZ zrušily, ale pak se k nim klub vrátil. Asi věděl proč.
Je vůbec možné v aktuálních podmínkách vytvořit třeba v dorostu dva opravdu silné týmy HC a PZ, jak tomu bývalo v minulosti. Tedy třeba oba patřily k republikové špičce a áčko mužů na tom samozřejmě vydělávalo.
K tomu, abyste vytvořili dva dvacetičlenné silné týmy vedle sebe, zejména v dorostu, kde už jde o vrcholový sport, tak potřebujete doslova boom. Něco jako bylo Nagano, po kterém se spousta rodičů rozhodla dát dítě na hokej. My sice máme ve školičce bruslení 90 dětí, ale další rok už jich dorazí jen třicet nebo čtyřicet a ty rozdělit na dva až čtyři týmy, je opravdu náročné.
Za některé žákovské kategorie jste kritizováni, vždyť prohrávaly zápasy o desítky gólů?
Ano, stalo se to. Ale proč? Měli jsme skutečně velmi slabé kategorie, hlavně ročník 2003 a extrémně silný není ani 2002. Tím, že se pak rozsvítila velká pochodeň Jardy Jágra, se někteří k hokeji začali vracet a jiní zase šli přímo ze školičky bruslení. Ty tři roky v nižších kategoriích jim prostě chybí. Pak došlo k tomu, že šestá třída PZ dostávala příděly. Ale i za tyto děti jsme rádi, protože i mezi nimi mohou vyrůst hokejisté.
Co vztahy, ty bývají v hokejovém prostředí – a ne pouze kladenském – občas problematické. Lidské vlastnosti jako závist nebo žárlivost se objevují i v hokeji stejně jako neschopnost rozeznat pravdu. Jak to funguje podle vás v Kladně?
Můžete mít problémového kolegu nebo rodiče, když to tak sami budete vnímat. Já to tak od první schůzky nechtěl. Mým záměrem bylo vytvořit jakýsi kulatý stůl krále Artuše, kde by se všichni noví profesionální trenéři scházeli a komunikovali by problémy, ale také novinky nebo svoje metody. Samozřejmě tím, že se po příchodu Jardy Jágra a Vency Bartoše přistoupilo k profitrenérům, což tady nikdy dřív nebylo, vytvořilo se podhoubí určité závisti. A v něm ti ostatní – a tím nemyslím jen externí trenéry – poukazovali na různé věci. Proto jsem chtěl kulatý stůl, u kterého bychom mohli vše probrat a neodejít od něj, dokud by se problémy nevyřešily. Přání je věc, která se vám nemusí vždy splnit.
Nastaly tedy větší třenice?
Spoustu věcí si trenéři vzali za své. Vyřešilo se hodně věcí, klevet, třecích ploch. Něco také nevyšlo. Mluvit o konkrétních jménech nechci. Každopádně trenéři spolu komunikovali a z toho jsem měl dobrý pocit. A určitě jsem je nenutil, aby dělali všechno podle nařízení a stejným způsobem. Spíš jsem jim řekl, že by bylo fajn, kdyby se věnovali tomu a tomu. A důležité pak je, aby to od nich děti vzaly, aby s jejich myšlenkou splynuly. Nařídit celkovou metodiku je podle mě hloupost. Je důležité zvolit správnou metodiku pro každou mládežnickou kategorii.
Vy sám jste jen šéfoval, nebo i trénoval?
Když jsem přišel před třemi lety, tak jsem komentoval v televizi a domluvili jsme se pouze na pozici manažerskou. Jenže hned odstoupili dva trenéři Hlavatý a Mádl a musel jsem vzít osmou třídu. K tomu jsem trénoval krajské výběry a soutěž akademií, kterou Kladno také hraje, plus školičku bruslení. Tu jsme dali další rok zcela dohromady, ale pak odešel Radek Gardoň a já jsem musel po něm převzít část kluků ze třetí třídy. Do toho jsem pokračoval s kraji a akademií. A v prosinci jsem se dostal k áčku mužů jako asistent. Poté přišel náročný projekt sportovních tříd.
Uplynulou sezonu zase komplikovala dlouhá rekonstrukce zimního stadionu, že?
To bylo zpočátku doslova šílené. Museli jsme jezdit do Slaného, nebyly autobusy, dětem jsme balili do báglů věci i my, profitrenéři, externisté, prostě všichni se zapojovali. Potom sice zimák začal fungovat, ale áčko hrálo pořád doma a na ledě bylo méně prostoru než v klasické sezoně. To vše šlo i na úkor výsledků. Já sám jsem vedl ještě starší dorost PZ a pak se dozvím, že vlastně skoro netrénuji. Směšné.
Co vztahy trenérů s rodiči? Tam bývají problémy…
Je jich snad tisíc a musíme je řešit. Pokud s trenérem promluvíte před komunikací s rodičem, velmi často lze docílit kvalitativního posunu. Ale pokud si rodič jen přijde postěžovat, jak to děláme špatně, k ničemu to nevede. Stane se z toho boj a bojuje jen ten, kdo se bojí. My chceme ale tvořit. Proto jim říkám: Máte problém? Přijďte a řekněte mi to, budeme to řešit. Třeba skaut Detroitu Vladimír Havlůj v Deníku Sport kritizoval kladenskou mládež také. Zavolal jsem mu a řekl, ať přijde mezi trenéry a řekne jim do očí, kde je chyba. Musím uznat, že on je z těch mála, který kritizoval, ale také přišel, za což mu patří můj obdiv. Neměl to tady lehké, ale vyjasnili jsme si to.
Co budoucnost mládeže?
Svaz občas mění systém soutěže, třeba letos u juniorů vytvořil skvělý a pořád bylo o co hrát. Ale i proto čekáme, s čím dalším přijde například u dorostu. Co se týče budoucnosti jako takové, je otázka, kolik nejen do kladenského, ale celého českého hokeje poteče peněz. A třeba i ze státní kasy, ne pouze z městské. Kdyby stát umožnil klubům to co školám, že na jednoho žáka dostane padesát tisíc korun, pak by se zkvalitnila práce s mládeží. Každopádně musíme mít velké množství dětí. Abyste je mohl mít, musíte mít hodně kvalitní trenéry. A ty zaplatit. Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že se v Kladně dělá mládežnický hokej dobře a že má obrovský potenciál vycházející z minulosti i současnosti.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
