Co vlastně zmíněným ultras vadí? Určitě to, že Látal po svém návratu ze zámoří zamířil do konkurenční Sparty, ale hlavně jiná věc. Po jednom gólu do kladenské sítě ukázal posměšně směrem k fanouškům prst. „Já tohle odmítám, nebyl to žádný fakáč, v žádném případě. Něco tam bylo, to je jasné. Hokej je impulzivní hra a já hájil barvy Sparty. To je přece velký kladenský rival,“ vysvětluje talentovaný borec.

Sám přiznává, že diskusi kladenských fanoušků už navštívil také a dobře po těle mu nebylo. „Našel jsem tam věci, které jsou leckdy zdrcující. Mrzí mě to, vždyť jsem toho v Kladně dost prožil,“ ulevuje si.

A skutečně, Martin hrával v modrobílém od dorostu, kdy sem zamířil právě ze Sparty. Po prvních zkušenostech v mužské kategorii se rozhodl pro změnu a odletěl za velkou louži. Hrál quebeckou ligu, ta jeho naturelu vyhovovala nejlépe. Draftoval ho Phoenix Coyotes. Když se po dvou letech vracel, chtěl do Kladna. „Řekl jsem tehdy agentovi, aby upřednostnil Kladno, pokud bude mít zájem. Tenkrát ho neměli, nevešel bych se do kádru, proto jsem zvolil jiný klub,“ vysvětluje.

Problém s fanoušky je čerstvý, ale Látal měl v Kladně ještě jeden průšvih, dá-li se to tak nazvat. Z kabiny se v sezoně 2005/06 musel pakovat na hostování do Plzně, údajně totiž došlo ke konfliktu mezi ním a staršími borci v čele se Zdeňkem Orctem. „Tak k tomuhle bych se opravdu vracel velmi nerad, je to úplně za mnou. Řeknu jen, že mi bylo šestnáct nebo semnáct a dělal jsem slušně řečeno velké hlouposti. Myslím, že už to mám v hlavě víc srovnané a vím, jak se mezi chlapy chovat. A jestli mi to někdo připomněl? Snad jen masér Láďa Malý, ale toho znám dlouho a myslel to z legrace,“ dodal Látal.

SLOUPEK RUDY MUZIKY: Ach, ty nešťastné ukazováčky

Ach, ty vztyčené ukazováčky. V emocích ho hráč zvedne, ani neví jak. Prostě má radost nebo vztek. A přijde doba, kdy zalituje. Tak jako teď Martin Látal. Slavil gól ve sparťanském dresu a naštvané kladenské ochozy jeho gesto jen těžko skousávaly. Teď ale míří Látal zpět do Kladna a ukazuje se, že fandové nezapomněli, alespoň někteří. Chtě nechtě musí přijít udobřování a to půjde jen přes dobré výkony hráče. Jsem si jistý, že bojovník Látal, až skočí do nějaké střely, až ubrání oslabení, nebo u mantinelu vydře šanci spoluhráči, ochozy změknou. A ještě mu budou stavět pomníky. Takhle to prostě ve sportu chodí.

Hůř na tom byl před lety třeba Jaromír Jágr. Teď nemyslím jeho proslulý malíček z Vídně, ale historku známější zámořským fandům. Ve své první sezoně, kdy byl podobně mladý jako Látal, oslavil rozhodující trefu v play-off proti New Jersey zdviženým ukazovákem. Velmi rychle pak podle odvetných opatření a prohlášení, že o prst přijde, poznal, že chybil a nikdy tuhle pitomost neopakoval. Myslím, že nebude ani Látal. Staročeské přísloví, že na každého jednou dojde, totiž platí.