Plekanec si užívá léta. A začíná hladovět po týmovém úspěchu

Když má Tomáš Plekanec letní volno, užívá si ho, co to jde.

„Ale není to tak, že bych každý víkend dával pět piv. Snažím se spíš hýbat,“ culí se 25letý hokejista.

Za Montreal letos prožil životní sezonu, díky níž za měsíc může atakovat nejvyšší mety v prestižní anketě Zlatá hokejka. „Nikdy bych si nepomyslel, že se po třech letech v NHL dostanu mezi nejlepší hráče v Česku,“ říká. „Už být v první desítce bude pro mě velký úspěch,“ dodává skromně.

Co v první desítce… Vy v té anketě můžete pomýšlet hodně vysoko!

Je to moc hezké. Hlasují o tom trenéři a novináři, ale nemají NHL na očích celou sezonu. A pak se nám taky nepovedlo mistrovství světa v Kanadě. Takže uvidíme.

Čím to, že jste najednou vylétl tak vzhůru?

Každá sezona je jiná. Ta poslední se mi zrovna povedla, vyhýbala se mi zranění, měl jsem štěstí na spoluhráče. V Montrealu jsem vlastně hrál první lajnu, dařilo se mi.

Cítíte, že můžete být ještě lepší?

To si pište! Jsem ještě mladý, pořád se můžu zlepšovat.

A dosáhnout také týmového triumfu, na který zatím čekáte…

Vždyť já vyhrál jen světový šampionát dvacítek a v áčku pak získal stříbro v Rize. Po týmovém úspěchu hladovím nejvíc – ať už na olympiádě, mistrovství světa nebo ve Stanley Cupu.

Když už jste se před chvílí zmínil o nepovedeném šampionátu v Kanadě, jak dlouho jste na něj zapomínal?

Víte, tohle trvá den, dva… My jsme cítili, že můžeme turnaj vyhrát, takže jsme byli ohromně zklamaní. Ale pak to přejde a vy koukáte dopředu. Hokej není fotbal, kde na jednu akci čekáte čtyři roky. V hokeji se za rok hraje další mistrovství.

Myslíte, že by mu zvedlo prestiž, kdyby se přestalo hrát každý rok?

K tomu bych se přikláněl. Třeba aby se hrálo každé dva roky a s nějakým novým systémem. Takhle turnaj podle mě dost upadá a tu prestiž – ano, ztrácí.

Už jste začal naplno trénovat?

Ještě nemusím, ale aspoň se hýbu. Zahraju si tenis nebo fotbálek, občas si zaběhám. Rád se zúčastňuju Jágr Teamu, trochu se tam zpotím, popovídám s klukama. Nic nebezpečného.

Vy jednou Plekanec Team neplánujete?

Tak to určitě ne. (ušklíbne se)

V NHL jste byl čtvrtým nejproduktivnějším Čechem. Do nového ročníku jste si nasadil vysokou laťku…

Vím, vím. Důležitý bude začátek, jako každý rok. Od toho se bude odvíjet, jak mi sezona vyjde.

Napadá vás, že můžete být po odchodu Jaromíra Jágr z Čechů v NHL nejlepší?

Ale tam je přece spousta kvalitních hráčů. Třeba Venca Prospal hrál výborně. Elimu nebo Havlimu (Patrik Eliáš a Martin Havlát – pozn. red.) se naposled moc nedařilo, ale oni podle mě budou zase hvězdami celé soutěže.

Rozhodně budete po odchodu Dominika Haška a Jaromíra Jágra fanouškům více na očích.

To, že Jarda odešel, je strašná škoda pro všechny z nás.

Proběhla o tom někdy v Jágr Teamu debata?

Myslím, že ne. Spíš jen trochu vtipkujeme. On toho musí mít hodně už od vás, novinářů. Nechceme Jardu tahat ještě my. Ale jak říkám: škoda je to pro všechny, protože on stále patří k nejlepším hokejistům na světě.

Jaké to tedy bude – hrát najednou proti Rangers bez Jágra?

Pořádná nuda. (rozesměje se) Nedá se nic dělat, já si zvyknu.

Montreal Canadiens letos čekají oslavy stého výročí založení klubu. Co očekáváte?

Že tahle sezona bude hodně divoká, věřte mi. U nás se koná All Star Game, příští léto i draft. Canadiens nám taky budjí novou tréninkovou halu. Lidé jsou u nás po hokeji doslova hladoví. A já jsem vděčný, že sbírám zkušenosti v nejúspěšnějším klubu historie.

V Chicagu se na Nový rok odehraje s Detroitem další zápas pod širým nebem. Lákal by vás?

Samozřejmě. Jenže Montreal ho hrál před čtyřmi lety v Edmontonu. Vím, že se uvažovalo, že bychom kvůli stému výročí odehráli utkání s Rangers na baseballovém stadionu Yankees. Pak to ovšem nějak utichlo.

Předpokládám, že jste po sezoně strávil dovolenou u moře.

Letěl jsem přímo z šampionátu na Floridu. Strávil jsem tam příjemný týden.

S přítelkyní Janou?

Ano. Pohybovali jsme se poblíž Tampy, opalovali se na pláži, prostě si užívali. Ale sedm dní je pro mě tak akorát.

Jak jste vlastně s přítelkyní dlouho?

Šest a půl roku. To už je dost, ne? (usměje se)

Asi vám v Americe dost pomáhá, že?

No právě. Ona je tam vlastně se mnou od samého začátku. Když se můžete starat jen o hokej a nic jiného, máte základ k tomu, že budete hrát lépe.

České pochoutky vám vaří?

Kdepak! Ty já moc nemůžu. Uvaří mi, na cokoliv si vzpomenu, jenže já se musím kvůli životosprávě držet při zemi.

Sledoval jste fotbalové Euro?

Pečlivě. A na jednom zápase jsem dokonce byl.

Snad ne na tom hororovém scénáři s Turky?

Já Turky viděl, ale až s Chorvaty. Předkoupil jsem si lístek na tohle čtvrtfinále, protože jsem počítal, že ze skupiny postoupíme z druhého místa my. Nevyšlo to.

Na druhou stranu jste viděl zajímavý závěr utkání…

Neviděl, protože jsem odešel. Celou dobu nepadl gól, tak jsem se těšil aspoň na penalty. A když Chorvati dali v předposlední minutě prodloužení branku, odešel jsem naštvaný pryč. Na schodech stadionu najednou slyším, že Turci vyrovnali. Tak jsem rychle utíkal zpátky.

Vy jste velký fanda fotbalu, že?

Rád ho hraju a rád se na něj i dívám. Nejčastěji na anglickou ligu – je nejtvrdší, nejzáživnější a pořád se v ní něco děje.