Miroslav Rys, Bohumil Prošek a řada dalších tehdejších mistrů se po dlouhých padesáti letech sešli ve V.I.P. prostorách zimního stadionu, aby na tento veleúspěch společně zavzpomínali. Tedy skoro všichni. Možná ta nejdůležitější osoba, trenér Vlastimil Sýkora, na setkání kvůli zdravotním problémům nepřijel, pět hráčů se této chvíle bohužel nedožilo.

TJ SONP Kladno rozhodně nepatřilo v sezoně 1958/59 k favoritům ligy, o to je úspěch cennější. „Bylo to úžasný! Vítězství vůle a vítězství Kladna. Nebyli jsme co do kvality tak dobré mužstvo, ale měli jsme srdce na správném místě,“ hrdě prohlásil tahoun Kladna Bohumil Prošek.

Slavit se nakonec mohlo po suverénní výhře 9:1 nad obhájcem titulu Rudou hvězdou Brno. „Měl jsem z toho velkou radost, ale že by se podnikaly nějaké mohutné oslavy, to zase ne. Dali jsme si společnou večeři, pak byli na radnici. To bylo asi tak vše,“ vzpomínal Miroslav Rys, který kromě hokeje kopal ještě do míče první ligu na stadionu Františka Kloze.

Objímání, pozdravy, úsměvy. Hlavně při společném focení si hráči na srazu užili dost zábavy. Ti, co klečeli v první řadě, totiž už po těch letech tak pohybliví nejsou. Hlavně při vstávání si všichni museli vzájemně pomoci. Stejně jako na ledě.

Pak prostorami zimního stadionu znělo při slavnostním přípitku ´Mnoga ljeta, živijo´. „Je tady dobrá nálada. I po těch padesáti letech jsme zůstali kamarády,“ těšilo Ryse, který stejně jako všichni jeho spoluhráči měli trošku obavy, že se na srazu nepoznají.

Na Kladně fanoušci ovšem tehdy neslavili. Kvůli rekonstrukci stadionu se všechna utkání odehrála na pražské Štvanici. „Jak se ukázalo, vůbec nám to nevadilo. Jezdilo za námi pět šest tisíc Kladeňáků. Atmosféra tam byla fantastická,“ rozzářil se při vzpomínce na tehdejší fanoušky Prošek.

„Vlastně to pro nás byla pocta, protože všechny ty zápasy jsme hráli venku. Ale kdybychom hráli jinde, kam by se naši fanoušci nedostali, bylo by to hodně těžké,“ přiznal Rys.

Hokejový svaz ten rok poprvé a také naposledy vyhlásil, že kdo ligu vyhraje, bude tvořit osu reprezentace. „Na to jsme ale nemysleli,“ rezolutně odmítl Prošek, který byl společně s Františkem Pospíšilem organizátorem setkání.

Jednu kaňku celý sraz měl. Téměř devadesátiletý trenér Vlastimil Sýkora volal brankáři Kulíčkovi, že se bojí cesty na stadion kvůli svému zdravotnímu stavu a že nakonec nedorazí. „Mrzí nás to všechny. Hodně. Ale má svá léta, je to pochopitelné,“ smutnil Prošek.

„Už pětačtyřicet let jsem ho neviděl. Byl to skvělý kamarád i trenér a do naší party výborně zapadl. Touto cestou ho pozdravuji,“ řekl Rys.

Patrik SANDEV