A zase ten Jágr. Ano, je to hodně ohraný evergreen, ale zaslouženě.

Jistě – Jaromír je dost výrazný, jak by ne. Jen si pusťme znovu ten biják, který se u nás na Kladně odehrával. Ty nádherné O2 Arény, vyprodaná Sparta a všechny zimáky a arény, kde hrál. Nakonec byla plná i ta plzeňská, kde už Jarda nehrál.

I u nás, v našem zimním paláci, byly mimořádné návštěvy. Kdo přišel, viděl hráče (v množném i jednotném čísle), které už možná nikdy neuvidí. Byl to krásný sport – s mnoha úžasnými příběhy. Židlického exkluzivní nahrávky, Tlustého kosmická rychlost, Plekyho kompletní hokejovost a pak – VELKÝ šéf.

U něj navíc neuvěřitelný lidský přesah – přístup a obětování se hokeji. Věrnost a oddanost klubu a městu, ve kterém vyrostl (mateřská hokejová Pézetka a Hnidousy jsou také Kladno).

Jeho poslední, věřme, že zatím, vystoupení proti Litvínovu bylo opravdovým happy endem.

Odborník sice poznal, že Jágr měl určitý blok, neriskoval zranění, přesto nahrál na dva rozhodující góly. A i kdyby nenahrál, ukázal, že i dobře placený profík má jiné priority než jen peníze.

I to je příklad pro ty mladé, kteří prchají do Ameriky s jediným cílem – vydělat jako Jágr. Měli by se nad tím Jágrem a jeho příkladem pořádně zamyslet. Oni i jejich po zbohatnutí toužící rodiče.

Velikost hráče je jinde.

Kde? Pusťte si znovu ten Jágrův film z jeho končícího kladenského angažmá.

Otakar Černý st.