Svoboda přitom původem Kladeňák není. Narodil se 18. ledna 1929 v Mladé Boleslavi, kde také hokej aktivně hrál. Jenže v roce 1952 se po absolvování Tyršovy školy tělesné východy přesunul právě do Kladna do učiliště Poldovky, kde vedl tělocvik a dobrovolnou tělesnou výchovu.

Po dohodě s tehdejším ředitelem učiliště Václavem Jedličkou spoluzaložil dorostenecký oddíl – hokejový, fotbalový a cyklistický. Několik sezon poté sám trénoval hokejové týmy A i B.

Při zakládání PZ (Pracovních záloh) Kladno měl z čeho vybírat, v té době Kladensko oplývalo velkým počtem šikovných hokejistů.
V době založení hokejového dorostu začínali u Svobody borci jako Jindřich Lidický st. a František Šebek, pozdější mistr republiky z roku 1959. Zajímavostí je, že v obraně hrál i Pavel Kouba, pozdější slavný fotbalový brankář nároďáku, Sparty a Dukly.

V roce 1956 byl Svoboda u vůbec prvního mistrovského titulu pro kladenský hokej vůbec. Získali ho dorostenci PZ Kladno v sestavě s Müllerem, Fr.,Kalinou, Rezkem, Formánkem, Štanclem, Šebkem a dalšími.

Teprve poté získaly titul i SONP dorost a teprve v roce 1959 přišel titul mistra republiky A mužstva dospělých.

Následně získal Vladimír Svoboda se svými kluky ještě dvakrát titul mistra ČSSR s dorostem PZ Kladno, a to v letech 1970 a 1971, kdy dozrávala zlatá generace. Však u dorosteneckých titulů byli pozdější reprezentanti a mnohonásobní šampioni ČSSR Kaberle st., Neliba, Krása, Müller, Křiváček, Vysušil, Tauš nebo Skrbek.

Kladno hostilo v replikách historických dresů Porubu. Gratulace patřila devadesátiletému Vladimímu Svobodovi, legendárnímu kouči mládeže.Kladno hostilo v replikách historických dresů Porubu. Gratulace patřila devadesátiletému Vladimímu Svobodovi, legendárnímu kouči mládeže.Zdroj: Roman Mareš

U Svobody později začali hrát hokej i další skvělí borci. Zdaleka nejde vzpomenout na všechny, ale namátkou určitě vybereme jména jako Jaromír Jágr, František Pospíšil, František Kaberle st., Jan Neliba, Vladimír Kameš, František Šebek, Pavel Patera, Jan Kruliš, Ota Vejvoda, Tomáš Mikolášek, Petr Ton, Jiří Burger, Zdeněk Nedvěd.

Kouč Vladimír Svoboda se prosadil také v zahraničí. Sedm let trénoval v polské Toruni (1972, 73, 1979 – 82) a tři roky ve Švýcarsku v Chiasu (1992-94).

Jedním z vrcholů jeho trenérské kariéry bylo působení u reprezentace. Jako šéftrenér juniorů ČSSR do 19 let působil hned dvakrát (3 roky s as. L. Brábníkem a 2 roky s as. P. Wohlem).

Skvělý hráč HK lev Slaný Stanislav Lapáček (v bílém) oslavil čtyřicítku.
Slánská hokejová legenda Standa Lapáček oslavila „40“

Pane Svobodo, při zakládání PZ jste asi měli oproti dnešku výhodu, tehdy sportoval snad každý malý kluk a u televize a počítače neseděl nikdo. Měli jste dost hráčů?
Mně stačilo obejít třídy na učňáku a měl jsem kompletní tým. Dnes to není jen o počítači, hokej je také straně drahý sport. Platíte každý rok brusle, drahé jsou hokejky, dneska abyste klukovi ještě zaplatil speciálního trenéra. To dříve nebylo, kluci všechno dostali. My když udělali nábor, přišlo sto žáků. Dneska? Na ledě je víc trenérů než dětí.

Také sportovní nabídka je pestřejší…
Raději jdou hrát florbal. To je také dobře, je to pohyb, ale je to vysvětlení, proč je méně malých hokejistů. Rodiče radši vyberou levnější sport.

I vy jste při zakládání PZ vedl nejen hokejový, ale fotbalový a cyklistický klub.
A když jsem dal z učňovky dohromady fotbalový tým, tak jsem zjistil, že je vynikající. Dostali jsme se do republikového finále a až tam nás porazila Bratislava s Andrejem Kvašňákem v sestavě.

Jak jste se vůbec v té době trenérsky zdokonaloval?
Měl jsem hlavně průpravu z mládí. Hokej jsem hrál už v Mladé Boleslavi jako dorostenec – to ještě ani nebyly helmy. Pak za Slavii vysoké školy. Takže jsem vycházel hlavně ze svého citu a zkušeností.

Podílel jste se na výchově mnoha pozdějších velkých hokejových osobností. Můžete vybrat jednu jedinou?
Těch bylo tolik, že by to nebylo spravedlivé. Na oslavu mi přišel třeba Láďa Vysušil, toho jsem neviděl čtyřicet let. A byl to výborný hráč. Nebo Zdeněk Müller, pozdější trenér Kladna. Patera, Vejvoda, Mikolášek. Rok jsem měl i Jardu Jágra, ten byl ale tak dobrý, že pořád přeskakoval věkové kategorie. Rád jsem měl také Láďu Kameše nebo Ivo Kindla. To byl obrovský talent, ale i parchant (smích). Nebo Biskup z Přítočna, tam měli hospodu. Oba byli podobní, brali to lehce. Ivo měl jet na zápas a vzkázal, že nejde, radši si vyrazil s holkou.

Jak to vůbec děláte, že jste v devadesáti tak čilý a bystrý?
Cítím se vážně dobře. Recept je asi to, že jsem dělal celý život nějaký tělocvik. Jako kluk v Mladé Boleslavi třeba fotbal za Aston Villu – Astonku, tam mě zkoušeli jako dorostence i mezi muži. Chodil jsem pravidelně plavat na Jizeru. Pak mě VPK – veslařsko-plavecký klub poslal na krajský přebor a já tam vyhrál padesátku kraula. Vyhrál jsem i Běh Štěpánkou, což je tradiční boleslavský běh. Byl jsem nesportovec a možná to je recept.

Do kolika jste trénoval?
Asi do sedmdesáti, to jsem končil naposledy ve Švýcarsku.

Trénoval jste také československou juniorskou reprezentaci a to hned dvakrát. Vzpomenete si na některé úspěchy?
Tři roky jsme jezdili s asistentem Brábníkem a mladými hráči spíš po slabších hokejových zemích jako NDR, Maďarsko nebo Polsko. Pak jsme byli s Pavlem Wohlem, ve Švýcarsku jsme získali i medaili. Vzpomínám si na jeden zápas v Maďarsku, kde jsem vedl tým velkých bouráků, jako byli Nedomanský, Holík nebo Suchý, z Kladna Pospíšil, Hořešovský a Nedvěd. Nedomanský byl neuvěřitelný střelec, tam dal gól z půlky hřiště. Gólman ho ani neviděl. Rok na to jsem hrál na stejném stadionu s polským nároďákem.

V Polsku jste byl několik let, jaké to bylo trénovat v zemi, která tehdy porazila i Sověty (6:4 na MS v Katovicích).
Já už uměl tak dobře polsky, že po návratu si ze mě dělal Láďa Kameš legraci, že na něj mluvím polsky. To se naučíte raz dva. Trénoval jsem v Toruni, to bylo moc hezké město. Byl jsem tam vždycky tři roky, protože podle tehdejších zákonů jsem pak zase musel trénovat tři roky doma.

Scházíte se ještě se staršími hráči?
Pořád, máme náš klub seniorů. Jdeme do hospůdky, posedíme, popovídáme, vzpomínáme. Dám si jedno dvě malá piva, víc nepotřebuju. Chodí Bača Hrabě, Áda Stach, občas dorazí Karas, Fröhlich, Masaryk Zdeněk Nedvěd, Čužák Rys, Landa, Voráček. Dobrá parta.

A co říkáte dnešnímu Kladnu. Je ve druhé lize, mezi elitu se marně snaží dostat…
Mrzí mě to, to víte. Ale je to i konkurencí, ta je větší než bývala. Vezměte si jenom, kolik je třeba ze Slezska klubů a hráčů. Bude to těžké, ale se Kladno zase nahoru podívá.

Jak jste se cítil na ploše?
Až jsem zaslzel. Hlavně když mi přišli blahopřát i další starší hráči, přišlo jich hodně. Vůbec jsem nečekal, že jich dorazí tolik. Snad mě měli trochu rádi.

Kladno hostilo v hokejové Chance lize Porubu v historických replikách dresů prvních mistrů republiky z roku 1959. Tady vlevo cloní nová posila - Rakušan André Lakos.
Sveřepá Poruba při oslavě kousala, body ale zůstaly v Kladně