Zaťka vybral do týmu jeho velký kamarád, zkušený kameraman Petr Kejval. Potřeboval někoho spolehlivého a někoho, kdo ke snímání obrazu má předpoklady. František obojí splňoval. „Fotím už roky a strašně moc. Vlastně cokoliv a kdekoliv. Dokonce i na hokeji, kde jsem si už před lety dělal svoje první snímky. Táta mě tam vodil od pěti let a vynechám opravdu málokdy, hokej miluju," říká jedenačtyřicetiletý držitel kamery číslo tři, která má místo u ledařů.

Tedy za brankou, kde dvě třetiny stával v sezoně kladenský brankář. „Vyzkoušel jsem i jiné kamery, ale tahle mě baví nejvíc. Vidím dobře na střídačku. A nejvíc brankáře Lukáše Mensatora, s tím se během jeho rozcvičky zdravím," usmívá se Zaťko, jemuž zápas za kamerou strašně utíká. „Úplně jinak než když jsem chodil jako fanoušek. V hledáčku lovíš nějaký pěkný záběr a najednou jsou tři minuty do konce třetiny."

Pro Rytíře pracoval už v minulé sezoně, ale osobně se prý s žádným nezná. Přece jen je vrstevníkem starších hráčů, jako byli slavní Pavel Patera nebo Martin Procházka. Nejbližší, kamarádský vztah má s někdejším kapitánem Josefem Zajícem, roky chodil na hokej v jeho dresu s číslem 23.

„Hodně jsem po Kladně provázel také Marka Židlického, dělal jsem mu i střechu. Pepíkovi Zajícovi koneckonců také. Dá se říci, že i řadě dalších, třeba Jardovi Kallovi v Buštěhradu a dokonce i rodině Jágrů. Byl to jejich statek v Hnidousech, kde Jarda vyrůstal a teď tam je jeho strýc. Tehdy jsem viděl na půdě zaprášené staré trofeje i brusle, docela zajímavé," vybavuje si.

Kromě rodiny, práce a hokeje má Franta Zaťko i koníčky. Před deseti lety ho chytilo lyžování, s bandou padesáti kamarádů jezdí dvakrát za rok na týden do italských Alp. V časech teplejších pak vyráží z domova na čtyřkolce, právě ty opravdu miluje. I letos už první padesátku jarních kilometrů stihl urazit. Dokonce organizuje závody, loni byly v Pavlově, letos je naplánoval do Hřebče na Peklov. Prý přijede i kaskadér!

Seriál Handy Cup, jehož se mohou zúčastňovat i tělesně postižení, jednou vyhrál. „Ale v tomhle závodě nejde o rychlost. Musíte odjet dvě kola tak, abyste měli co nejshodnější čas. Takže když já udělám kolo za minutu a půl a druhé za minutu a tři čtvrtě, klidně mě může porazit někdo z tělesně postižených, kteří kolo ujedou za pět minut a druhé stihnou o pět vteřin rychleji. Jde o přesnost," vysvětluje zvláštnost svojí velké záliby.

František je narozen ve znamení Kozoroha a znamení na něj prý dokonale sedí. Je cílevědomý a také rozený vůdce. Ač je mezi čtyřmi sourozenci druhý nejmladší, vždycky vévodil. Svou sílu musel v životě předvést hodně brzy, už ve čtrnácti mu lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin, tzv. Hodgkinovu chorobu. Nemoc, kterou prošel třeba Mario Lemieux a nyní postihla Karla Gotta. „Po dvou letech jsem se z toho dostal a když mi doktor povolil sport, tak jsem hned vyhrály na učňáku ve Slaném sportovní hry. Sport mi v nemoci hodně pomohl. Sportuju dodnes, jako kluk jsem hrál fotbal, házenou i badminton, se školou ve Slaném hokej, dělal kulturistiku. Dneska si kromě čtyřkolek chodím pravidelně zahrát s kamarády hokej jen tak na pohodu a žízeň. A když někomu řeknu, že jsem prodělal rakovinu, nevěří mi," pousměje se.

Po uzdravení si každopádně začal život užívat. „Dostal jsem druhou šanci a chtěl toho využít," říká.

Kvůli prodělané rakovině přistupoval Zaťko zodpovědně i k rodičovství. S manželkou Marcelou vychovávali dceru Báru (25), kterou měla z prvního manželství, ale než se narodila Natálka (7), prošel František spoustou vyšetření, aby měl jistotu, že život dítěte nebude ohrožen. „Lékaři mi nakonec řekli, že jsem už zdráv a že klidně děti mít můžu. Povedlo se, mám krásnou blondýnku a Natálka je mým velkým štěstím," neskrývá František Zaťko.