Před časem mi vyšel v jednom magazínu fejeton o tom, jak jsem své dceři vykládala denně pohádku o zajíčkovi, který se jmenoval Dají Dají. Byla jsem přesvědčená, že do její dětské dušičky ukládám obrovský vklad, ale mýlila jsem se. „Máma mi nikdy pohádky nevyprávěla, ale táta jo,“ řekla po letech své kamarádce…

Pohádka pana Fuchse se snad ani pohádkou nazvat nedá! Jsou to totiž pouhé dvě věty. „Melouny se kutálely Kouřimskou ulicí. Proletěly přes náměstí kolem kašny a zarazily se u Bati…“ Uznejte sami, je tohle nějaká POHÁDKA?!

Když fejeton vyšel, byly v něm i „melouny“ pana Fuchse. Polichoceně si o sobě přečetl, ale tím jeho sláva neskončila! Fejeton vyšel v pondělí a v pátek večer mi přišel e-mail od čtenářky Terezy. „Dobrý den, vaše fejetony jsou milé, ale nečekala jsem, že budou znamenat zlom v uspávání mého téměř tříletého syna. Do tohoto pondělí jsem k postýlce usedala s náloží knih a než jsem odehrála desítky pohádkových postav, uběhla téměř hodina. V pondělí jsem nadhodila ony dvě věty o melounech a kluk se řehtal jako blázen a nyní každý večer vyžaduje melouny. Tak tedy pozdravujte autora pohádky a díky! Mějte se krásně.“

Šla jsem rozesmátá do pokoje, kde pan Fuchs sledoval jakýsi historický pořad o druhé světové válce… Proč mají muži tolik rádi válečně dokumenty, to mě napadlo už mockrát. Asi proto, že není válka, odpovídám si opatrně, abych neprobudila negativní síly. Asi proto… Když viděl, že se směju, zvědavě se na mě otočil, smířen s tím, že přijde o zásah do nepřátelské ponorky a já mu rychle tlumočila obdivný e-mail od Terezy. Jeho Veličenstvo pokývalo hlavou a pak blaženě proneslo: No, vidíš! A já se vrátila zpátky k počítači, odpověděla jsem Tereze, že autora „pohádky“ potěšila a pak jsem si řekla, že napíšu tenhle fejeton pro všechny maminky, které se, podobně jako Tereza, a podobně jako před dvaceti lety i já, poctivě snaží večer co večer o pohádkový vklad do dětské dušičky…

Holčičky, mám takový pocit, že v tomto případě pravděpodobně méně znamená více! „Hoďte tam“ melouny a máte jistotu, že se vaše děti budou nejenom řehtat, ale hlavně si je po letech budou pamatovat…