„Zcela náhodně jsem vstoupila na vaše webové stránky,“ začínal e-mail, který mi přišel první jarní neděli. „Neznám Vás a nikdy jsem žádnou vaši knihu nečetla, ale zajímala mě vaše rubrika, Když se řekne týrané ženy. Byla jsem fyzicky týranou ženou a nyní mě bývalý muž týrá psychicky. Je mi 42 let a přežila jsem zázrakem a ani jsem se nezbláznila. Minulý rok jsem poprvé začala psát o tom, jaké to bylo a je. V noci, když jsem sama a vzbudím se zpocená hrůzou myšlenkami na bijící lopatovité dlaně bývalého, mám chuť vstát a psát. Jenže, mohla bych cokoliv vydat? Vždyť by to četly moje děti, moje máma, táta, sousedé, kolegové. Jak bych pak mohla dál žít? Chci se u nás v Brně seznámit s někým, s kým budu moci mluvit. Prosím poraďte a pomožte mě nakopnout tím správným směrem. Helena.“

Tak jsem se pokusila jí na dálku pomoct.

„Co napsat na váš dopis,“ odpověděla jsem. „Nedivím se, Heleno, že máte noční můry. Neudělala jste nic pro to, abyste je neměla. „Jenom“ jste se rozvedla. Pořád jste na to, co jste s ním prožila, sama a to je zlé. Vaše děti nevěděly, že vás mlátil? Ani vaše matka? Otec? Nikdo? V tom případě, Heleno, první krok k vašemu osvobození je, že o tom s nimi budete mluvit. Píšete, že se chcete seznámit s někým, s kým budete moct mluvit, ale začněte mluvit s těmi, které znáte. Jakmile poprvé vyslovíte v práci, před známými, před sousedy, před rodiči, čtyři slova: byla jsem týraná žena, začnou vám růst křídla, věřte mi. Nestyďte se. Vy se přece nemáte za co stydět. To on si vás vybral, protože poznal, že se mu budete "hodit do krámu". Musíte o tom mluvit, v tom bude vaše síla a on ji z vás vycítí a zmizí nadobro. Vy se ho pořád bojíte a on to ví. Bojíte se ho tak moc, že se i bojíte o tom, co jste prožila, s někým mluvit! Tak se do toho pusťte a začněte. Musíte. A pokud vás i po rozvodu psychicky týrá, v Brně je určitě dost možností, na koho se obrátit. Věřte mi, jakmile uděláte první krok, a zajdete na nejbližší oddělení České policie a řeknete, co se vám děje - narostou vám křídla tak rychle, že se po odchodu budete vznášet! Co se vašeho psaní týče - pište. Psaní je nejlepší terapie. A sama uvidíte, jestli z toho časem bude něco, co pomůže i jiným ženám. Heleno, držím vám pěsti. Irena.“