Pane Žáčku, jak vás napadlo vytvořit právě Hokejovou pohádku?

Víte, já byl taky vždycky fanda a podobně jako Jarda Javůrek, hlavní hrdina mého příběhu, jsem fandil především našim, hned po nich Kanaďanům. A nejvíce, když se hrálo proti Rusům. No a někdy na jaře mě napadlo, že by bylo fajn napsat knížku pro malé kluky, kteří milují hokej. Knížku o víře ve vítězství, o tom, že je třeba se postavit za vlast a bojovat jako čeští lvi. O tom, že vyhrajeme Světový pohár v Kanadě, když zdoláme v semifinále i surové a zákeřné Rusy a potom ve velkém finále a v čestném boji Crosbyho Kanadu.

Jak by podle vás bylo možné pozvednout zase náš hokej na tu úroveň, na jaké byl v Naganu?

Nejsem odborník. Ale vím, že teď našim chybí vůle, hrdost na svou zem, to něco, co přiměje tým hrát za každou cenu naplno. To jsme ztratili s odchodem Jágra a dalších velkých hráčů z reprezentace. Prostě, ztratili jsme srdce.

Za jak dlouho jste knihu napsal?

Psal jsem ji tak, jak bych si přál, aby hráli naši hokejisté. S nadšením a s radostí. Trvalo mi to zhruba dvacet dní.

Kde se dá kniha koupit?

U všech dobrých knihkupců. Rozhodně v Luxoru, u Kanzelsberga, Dobrovského, lze ji objednat přes internet nebo přímo v nakladatelství Brána. Upřímně řečeno, je mi líto, že se zatím neprodává na hokejových stadionech, kam patří nejvíc. I když nějaká jednání v tomto smyslu, například s kladenským hokejovým oddílem, probíhají.

Hokejová pohádka

Je to příběh, který tady přece dávno existuje. I když nebyl dosud sepsán. Sen malého kluka, který touží stát se hokejistou a jako jeho veliký vzor Jarda Jágr i největší světovou hvězdou. Jako když John Lennon napsal Yesterday a říkal si, to je tak jednoduché, že to už přece někdo musel napsat. A vida, nenapsal. Javůrek ale není obyčejný kluk. Má to o to těžší, že se narodil manželům Javorovým v javorové chaloupce. Těžce se prosazuje mezi vesnickými chlapci. Smějí se mu, protože je maličký, nohy má jako kořeny a na hlavě místo vlasů červené listy. Jenže, on to dokáže a stane se kapitánem klukovského týmu. A odtud vede jeho cesta, po peripetiích až do Toronta, kam ale odjíždí jen jako maskot. Trenér Jandač ho postavit nechce. Ale nechá ho trénovat. Javůrkových výkonů na ledě si všimne kanadský kouč a tak přijde nabídka hrát za Kanadu. To kluk nechce. Je sice Javor, ale český. Když nakonec náš národní dres přece oblékne, stane se obětí intrik a útoků ruských hokejistů. Vše překoná, nastoupí ve finále proti Kanadě a rozhodne o našem vítězství. Má spoustu nabídek z NHL, ale on se vrací domů, do vlasti, k tatínkovi a mamince.