Taková byla už dvaadvacátá česká Pow wow, v kladenské hale po deváté. Pow wow je velkolepé shromáždění při tanci a zpěvu severoamerických indiánů spojené se soutěžemi. Těm, co nastoupili na palubovku v hale se jejich koníček zrodil v mládí, kdy hltali májovky, nebo Posledního mohykána. Velkou zásluhu na pořádání takového setkání mají Karolína Majerová a Milan Čikala Mráz, který přibližoval dění s mikrofonem v ruce.

Také čtěte: Hokejový zkrat. Kladno ztratilo náskok a je nad propastí

„Kladnu jsme věrni a doufáme, že jubilejní bude opět zde. Představilo se kolem stovky tanečníků a sedm kapel našich a zahraničních. Po čtvrté přijeli čtyři apači z Texasu, což jsou původní obyvatelé Ameriky. Vážíme si toho, oni nás sami kontaktovali. Jsme tým deseti lidí, který připravuje Pow wow a fungujeme stabilně," dodala hlavní rozhodčí indiánských tanců Karolína Majerová.

Po velkolepém slavnostním nástupu indiánských tanečníků následovaly soutěže. Tančili nejen děti, ale i junioři a starší šedesáti let. K vidění byl tanec šálový, rolničkový i válečný tanec. Rozhodčí Karolína Majerová to neměla vůbec jednoduché s hodnocením tanců. Za zvuků jednoho bubnu, kdy okolo sedí několik bubeníků a zpěváků, zpívalo se ve vyšších polohách s náročnými hrdelními zvuky. U tance se hodnotí rytmus, krok, improvizace tanečníka a kostým, zda-li je úplný.

Nepřehlédněte: Ředitel záchranné stanice: Nekraďte matkám jejich mláďata

Na vlastní kůži si mohli tanec za rytmu bubnů vyzkoušet také diváci. Jak dodal Milan Mráz, jsme sice malá země ve středu Evropy, ale přesto se pyšníme skvělými tanečníky a výbornými kapelami, takže, na shledanou za rok.

Autor: Břetislav Kostka