VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Michael Hanke si letos z Czech Press Photo odnesl dvě ocenění

Kladno – Michael Hanke se v soutěži Czech Press Photo může pochlubit nevídanou statistikou. Všechny soubory, které dosud do soutěže nominoval, byly vždy oceněny. Ani letos tomu nebylo jinak. V kategorii Umění a zábava získal druhou cenu za soubor Šachy (turnaje mládeže) a čestné uznání za soubor Letecký den. Michael Hanke je rodák z Kladna, v současné době žije v Berouně.

8.11.2015
SDÍLEJ:

Úspěšný snímek z cyklu Šachy.Foto: Michael Hanke

Byl jste hodně překvapen, že jste i letos oceněn, nebo jste to v koutku duše čekal?
To je záludná otázka hned na úvod. I když jsem věděl, že oba mé soubory jsou kvalitní, nemohl jsem vzhledem k velkému počtu zúčastněných fotografů automaticky počítat s úspěchem. Prakticky všechny soutěže jsou vždy vysoce subjektivní záležitostí. Složení poroty se navíc každý rok obměňuje, takže nelze vůbec s ničím kalkulovat. Lze udělat jen jediné – poslat ty nejlepší fotky, které jste za poslední rok vytvořil a doufat, že se budou líbit i porotě. Věřil jsem, že alespoň jeden z mých souborů uspěje, ale že budou nakonec oceněny oba, které jsem do letošního ročníku zaslal, tak to mne velice mile překvapilo. Soutěže se zúčastňuji tři roky a dosud všechny moje soutěžní práce byly oceněny. To je statistika, která mě samozřejmě moc těší, ale zároveň i zavazuje do dalších let.

Kdo byl v porotě a jaký je princip oceňování? Je soutěž anonymní?
Mezinárodní odborná porota byla tento rok sestavena celkem z deseti porotců, z toho šesti zahraničních a čtyř českých. Mezi porotci byla i letos řada známých jmen, jako například Antonín Kratochvíl, Sergey Maximishin, Ron Haviv, Štěpánka Stein či Gabina Fárová. Konají se celkem tři kola hlasování, ve kterých se postupně vyřazují soutěžní práce, jež dostanou nejmenší počet hlasů. V posledním třetím kole se pak vybírají práce (ať již jednotlivé fotografie či soubory čítající maximálně devět fotografií), které jsou oceněny prvním až třetím místem, případně čestným uznáním. Soutěž je pochopitelně přísně anonymní.

Proč si vybíráte stále kategorii Umění a zábava?
Není to tak, že bych si stále vybíral tuto soutěžní kategorii, i když to tak na první pohled může vypadat. Ačkoli je hlavních soutěžních kategorií celkem osm, tak dosud všechny moje soubory, se kterými jsem se v posledních třech ročnících zúčastnil, do jiné z kategorií tematicky nezapadaly. I z tohoto důvodu jsem si letos se svými dvěma nominovanými soubory de facto sám sobě konkuroval v jedné kategorii. I když je pravda, že jsem nějakou dobu váhal, zda soubor Šachy nezařadit spíše do kategorie Sport. Ale pak jsem od této myšlenky odstoupil, protože jsem si nebyl jist, zda si všichni členové poroty budou vědomi toho, že se šachy oficiálně řadí mezi sportovní disciplínu.

Michael Hanke

Michael Hanke.

Jak jste přišel na téma turnaje mládeže v šachu?

Pro mnohé jsou šachy zřejmě tou nejnudnější hrou na světě. Chtěl jsem ukázat, že tomu tak není a že je naopak jen málo jiných míst, kde byste našli tak silnou koncentraci emocí, jakou dokáže zprostředkovat místnost plná šachistů hrajících turnaj. Snad se mi podařilo prostřednictvím fotografií ukázat, že první nezasvěcený dojem může být v životě často mylný, což platí v životě obecně – nejen o šachové hře. Lákalo mě dokázat zdánlivě nemožné – a sice pro mnohé tuto zdánlivě nudnou a statickou činnost prezentovat v opačném světle – prostřednictvím objektivu mého fotoaparátu zachytit svět, který přímo překypuje emocemi a zdánlivě nudný pohled na hráče šachu tak mění v syrově lidské, emocionální divadlo, jehož účastníci však nejsou herci, nýbrž sami lidé.

Ve snímcích jste dokázal zajímavě skloubit perspektivu, geometrické tvary, emoce a napětí.
Přestože se fotografií aktivně zabývám teprve něco málo přes tři roky, tak si myslím, že jsem si za tu dobu již dokázal nalézt svůj fotografický žánr a styl. Co se žánru týká, zcela jsem po vzoru svého otce (kladenský fotograf a galerista Jiří Hanke) propadl dokumentární tvorbě. Přestože své první soubory jsem prezentoval v barvě, poslední dobou preferuji témata, která lze nejlépe podat v černobílém provedení. Potlačením barev naopak vyzdvihuji do popředí emoce, což je to hlavní, o co mi jde v dokumentární fotografii, jejímž ústředním motivem je život běžných lidí.

Co spojuje vaše dosavadní soubory?
Jestli je něco, co je společné, pak je to fakt, že se zaměřuji na život z pohledu běžných lidí – ať jsou to taneční zábavy seniorů, letecký den, šachové turnaje, cirkus. Zároveň si myslím, že jsem si již vypracoval určitý osobitý styl focení, určitou perspektivu nazírání na dění kolem mne – na situace, které se snažím objektivem svého fotoaparátu zaznamenat takovým způsobem, abych co nejvěrněji zachytil bezprostřední atmosféru dané situace. A řeknu vám, že je tento můj styl focení docela pohybově náročný a že se obvykle při focení docela zapotím.

Druhý soubor Letecký den, naprosto odlišné prostředí, situace. Proč jste zvolil zrovna toto téma?
Většinou se daným tématem zabývám dlouhodobě, abych dokázal opravdu co nejvěrněji vystihnout vše podstatné o prostředí, které se snažím pomocí svých fotografií zdokumentovat. Nicméně občas mě baví i pravý opak – fotit relativně krátkodobé akce, jakými jsou například letecké dny. Není bez zajímavosti, že zatímco soubor Šachy vznikal relativně dlouhých šest měsíců, tak soubor Letecký den jsem naopak nafotil za pouhých šest hodin. Plánuji v tomto souboru pokračovat i nadále, věnovat se mu dlouhodoběji, nicméně oceněné fotografie z tohoto souboru jsem opravdu nafotil v jediném zářijovém dni, kdy se konal mezinárodní letecký den v Hradci Králové. Doprovázel jsem svého syna, který zde fotil letadla a tak trochu by se dalo říci, že jsem si krátil čas fotografováním návštěvníků akce. Až pak jsem si plně uvědomil, jak zajímavé je toto téma.

Dostáváte se často do konfliktů s fotografovanými? Vadí jim, že je takto na veřejnosti fotografujete?
Možná budete překvapeni, ale v převážné většině případů probíhá všechno naprosto bezproblémově. Nevím, jestli je to spíše jen náhoda nebo pravidlo, ale když už někomu moje focení vadí, tak snímky s těmito lidmi obvykle nepatří mezi ty nejlepší. Nevím čím to je, ale je to tak. Ale jak říkám, obvykle se nedostávám do žádných konfliktů s fotografovanými lidmi. A to přesto, že se k nim se svým fotoaparátem přibližuji mnohdy až doslova na dosah, neboť fotím výhradně pevnými skly nejčastěji s ohniskovou vzdáleností 23 milimetrů, takže žádný zoom, kterým bych si mohl dotyčného pohodlně přiblížit z velké vzdálenosti. Jsem přesvědčen o tom, že poctivou dokumentární fotografii mohu dělat jedině tak, že se budu pohybovat přímo v centru dění a nikoli někde v ústraní. Sebelepší teleobjektiv nikdy nemůže nahradit bezprostřední kontakt s fotografovanou osobou, respektive dokumentovanou situací.

Setkáváte se často s tím, že vás srovnávají s rodiči?
A víte, že ani moc ne? Myslím, že častěji mi byla tato otázka položena ze strany novinářů, než kolikrát bych se s tím reálně v životě setkal. Do hlavy lidem samozřejmě nevidím, takže nevím, co si o mně kdo myslí, ale celkově musím říci, že na mne má toto – ať již vyřčené či nevyřčené – srovnání spíše pozitivní vliv. Motivuje mne stále se zlepšovat. Ne nadarmo se říká, že děti slavných rodičů to mají mnohdy složitější přesvědčit ostatní o svých schopnostech, a i proto si cením opakovaných úspěchů na tak prestižní fotografické soutěži, jakou je Czech Press Photo. Snažím se jít svou vlastní cestou, i když pochopitelně geny mých rodičů asi zapřít nelze – a hlavně si myslím, že ani není proč je zapírat, právě naopak. Občas s trochou nadsázky říkám, že při svém fotografování uplatňuji zdravou drzost svého otce a empatické srdce své matky. Tahle kombinace, jak se zdá, mi docela dobře funguje.

Prozraďte nám, kdo z rodiny Hankeových nefotografuje?
Pokud se nepletu, tak aktuálně se v naší rodině aktivně nevěnuje fotografii snad jen moje manželka Blanka. Ale vzhledem k tomu, že jsme svatbu měli teprve před měsícem, tak si myslím, že je to jen otázkou času, kdy se i ona nakazí touhou zvěčňovat jedinečné životní okamžiky na fotografické médium.

Kdy se bude na Staroměstské radnici v Praze konat výstava?
Pro veřejnost bude výstava 21. ročníku Czech Press Photo 2015 přístupna od 16. prosince do 31. ledna , a to denně od 10 do 19 hodin.

Autor: Olga Fikrlová

Autor: Redakce

8.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Velvary (v zeleném) prohrály v MOL Cupu s Hradcem Králové 0:1.

Velvary: nejde to, dře to

Ilustrační foto.

Cyklista po nárazu do lampy zemřel

Kladno si poradilo i s Arsenalem

Kladno - Trenérovi Kladna Janu Pejšovi nejde závidět. Sotva se mu některý z hráčů uzdraví, uvolní místo na marodce jinému. Do utkání v České Lípě nemohl nastoupit Tomáš Procházka a už po pěti minutách se s poraněným kolenem poroučel ze hřiště kapitán Václav Kalina…

Hostouni tentokrát nepřálo štěstí

Chomutov - Fotbalová Hostouň před týdnem otočila zápas s Motorletem. Na severu Čech v Chomutově ale dovolila domácím totéž. Vedla 2:1, aby nakonec odjela z pěkného, oboustranně ofenzivně laděného utkání s pětigólovým přídělem.  

Starosta Zálezlic: S velkou vodou se nedá bojovat, hrozbu musíte přijmout

Zálezlice /ROZHOVOR/ – Mám domluvené setkání a rozhovor se starostou Zálezlic Jiřím Čížkem. Traduje se o něm, a on sám to potvrzuje, že k médiím byl vždy vstřícný. Říká: „Kdyby se o nás nevědělo, za chvíli by se na nás zapomnělo. A to by byla škoda, protože ta vodní katastrofa byla vážně obrovská.“ Cestou do Zálezlic v autě s kolegou žertujeme, vtipkujeme, usmíváme se. Kozárovice. Obec spadající pod Zálezlice. V roce 2002 to schytaly také naplno. Najednou je v autě ticho. Oba cítíme dusno. Snad by se dalo říci, že nám naskočila husí kůže. To je ve chvíli, kdy míjíme Vltavu.

Čechomor ovládl slánské letní kino

Slaný - Skupina Čechomor zamířila v pátek do Slaného a vystoupila v tamním Letním kině. Kapela, která příští rok oslaví třicáté výročí vzniku, výrazně obměnila sestavu. Diváci na koncertě slyšeli nejen největší hity skupiny, ale i některé nové skladby v barevnějších a modernějších úpravách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení