Benoni: Modlím se, aby má role v Ulici nebyla poslední
Kladno /ROZHOVOR/ - Herec Štěpán Benoni je sice kvůli natáčení seriálu Ulice a zkoušení v divadle neustále v jednom kole, ovšem pro Kladenský deník si čas našel.
Daniela Řečínská
Diskutovat (1) 31.8.2010 19:07 aktualizováno 1.9.2010 13:17
Toužil jste být hercem už jako malý kluk?
Jako každé děcko přál jsem si nejprve být popelářem. Poté profesionálním rybářem, a když jsem zjistil, že toto povolání neexistuje, tak hercem.
Jak jste tedy začínal?
Od jedenácti let jsem fungoval jako dětský externista v Národním divadle, po základce jsem šel na konzervatoř … no a teď jsem tam, kde jsem.
Díky roli v seriálu Ulice vás zná takřka celá republika, byla to vaše první zkušenost s televizí?
Zkušenost to byla první a takřka každý den se modlím, aby nebyla poslední. Zatím jsem ztvárnil jen epizodní roli ve filmu Tobruk. Na podzim má jít do kin film PIKO, ve kterém hraji, teď natáčím s famákama Pražské povídky a k tomu pochopitelně další díly Ulice.
Baví vás více divadlo nebo film?
To se říct nedá, ideální, i když časově náročné, je to kombinovat.
Začíná nová divadelní sezona, jak se na ni těšíte?
Těším se samozřejmě hrozně moc, jako každý herec „rád rozdávám lidem radost“. Letos byly prázdniny trochu kratší, ale to vůbec nevadí. Potřebovali jsme začít zkoušet Rok na vsi, kde bude celý soubor, řada hostů, Igor Bareš v hlavní roli. Také se těším na úvodní představení sezony, které odehrajeme v zámecké zahradě, tedy pokud vyjde počasí.
Prozradíte jaké hry diváci v zahradě uvidí?
Na programu jsou Čtyři vraždy, Kladeňák a muzikál podle povídek Roberta Fulghuma se strašně dlouhým názvem Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce. V pátek 10. září pak oficiálně zahájíme sezonu v budově divadla, a to Rackem. V něm se vždycky s Honzou Potměšilem vyřádíme, je to pecka, povedlo se nám udělat Racka tak zábavně, jak to jen šlo. Nemá cenu se nějak moc vychvalovat, ale jedna známá divadelní kritička na to napsala recenzi a ani si v ní nerýpla. To není každý den.
Na jakou hru byste čtenáře do kladenského divadla pozval a proč?
Všechny hry, co letos na Kladně hrajeme, jsou skvělé. Teď bych pozval diváky právě na ty tři tituly v zámecké zahradě.
Je to jiné hrát venku?
Ta zahrada je nádherné místo k hraní, vždycky je tam skvělá atmosféra. Je s tím ale spojená i hrozná nejistota, protože dneska nevíte předem jaké bude počasí, předpovědi se pořád mění. Jsme ale připraveni i na nejhorší – kdyby bylo příliš nepříznivé počasí, představení se přesune do budovy divadla, ze zahrady je to pár minut pěšky. Takže není potřeba se bát, že by se něco rušilo, samozřejmě by ale bylo lepší, kdyby bylo pěkně a dalo se všechno odehrát v zahradě.
Máte nějakou svou vysněnou divadelní roli, kterou byste si přál ztvárnit a proč?
Tak těch mám samozřejmě mnoho, ale jakožto pověrčivý člověk vám je nemohu prozradit, už bych si je totiž nezahrál.
Tak naznačte.
Jsem velikým milovníkem Shakespeara…
O vás je známo, že chytáte rád ryby. Jaký je váš největší úlovek?
Nejvíce chytám v jižních Čechách, kde máme i chatu. Můj největší úlovek je jediný sumec, kterého jsem chytil. Většinou je všechny házím zpátky do vody.
Jíte ryby? Většina rybářů je totiž nejí.
Já jsem je dlouho nejedl, ale poslední dva roky, si občas nějakou vezmu, ale spíše výjimečně.
Hrajete v inscenaci Jaromír Jágr, Kladeňák, sledujete hokej?
Asi to bude trochu nepopulární, ale já se o hokej vůbec nezajímám.
Jste z Prahy, jak se vám líbí Kladno?
Znám jen tu hezkou část města jako je divadlo, náměstí a hlavní třída. A to se mi libí.
Těšíte se na rekonstrukci divadla?
Já jsem se na ni moc těšil, ale z nějakých prapodivných důvodů není. Měli jsme zkoušet v Buštěhradu, což pro nás bylo zajímavé. Navíc jsem se domlouval se Zdeňkem Velenem, že budeme v místním rybníku chytat ryby. Takže na nové divadlo se těším, uvidíme, co z toho bude, jestli něco bude.
Co šerm, který je vaším dalším koníčkem. Stihl jste v létě nějaký turnaj?
Za poslední dva roky jsem v šermu nestihl vůbec nic. Já už nemám čas chodit ani pravidelně na tréninky. Zvládám to tak jednou, dvakrát za měsíc a z toho jsem dost nešťastný. Navíc turnaje potřebují také nějakou přípravu. Čekám, že třeba do budoucna nebude tolik práce, tak se do toho třeba nějak pustím, až budu starý dědek.





















