Do Slaného přijeli váleční veteráni z celého Středočeského kraje a Prahy. Mezi účastníky nechyběl ani brigádní generál Miloslav Masopust.

„Dále jsou tu váleční veteráni z naší organizace, například František Kyncl, Ludvík Darovec a další," uvedla předsedkyně Československé obce legionářské Kladno Eva Armeanová.

Akce se uskutečnila v rámci projektu Legie 100, jelikož letos uplynulo sto let od vzniku legií. „V současné době jsou zástupci legionářské obce ve Francii, kde jdou po stopách legionářů," vysvětlila Eva Armeanová, která se části akcí ve Francii zúčastnila také.

„Legionářská pouť trvá od 30. srpna do úterý 9. září. V neděli 12. října se uskuteční ve městě Bayonne, kde se českoslovenští vojáci poprvé přidali k cizineckým legiím, slavností přísaha," dodala předsedkyně Armeanová.

„Národ, který zapomíná svou minulost, bývá prý odsouzen k opakování svých chyb." Touto větou zahájil místostarosta Slaného Jaroslav Hložek slavnostní koncert. „Cítíme úctu k lidem, kteří byli schopni se sebrat a s veškerým rizikem jít bojovat za zemi, kde se narodili a mají ji rádi. Myslím si, že je to jedna z věcí, kterou bychom si měli velmi důrazně připomínat," řekl Kladenskému deníku Jaroslav Hložek.

„Kladu si otázku, zda by se dneska mezi mladými lidmi někdo zvedl a byl by ochotný bojovat za svou vlast. Lidé by si měli uvědomit, že svoboda a demokracie jsou zásluhy, ne automatické vymoženosti. Snažíme se, aby se ve Slaném tyto myšlenky co nejvíce připomínali," dokončil místostarosta.

Také z toho důvodu už nyní město jedná s legionářskou obcí o zařazení Slaného mezi zastávky zrekonstruovaného legionářského vlaku. V rámci akce se konala i jednodenní výstava T. G. Masaryk a armáda. Její vernisáž se konala už dopoledne, aby si expozici mohli prohlédnout i školáci.

Válečný veterán Kyncl: Na Letné jsme získali zbraně a šli bojovat

Pětaosmdesátiletý František Kyncl pochází z Prahy, ale nyní žije už sedmnáct let ve Slaném. Je členem Československé obce legionářské Kladno. Do největšího středočeského města také jezdí na různé akce a setkání.

„Už mi to moc nechodí. Potřebuji, jak já říkám, třetí stabilizační bod. Tím je hůl nebo manželka. Ale zaplať pánbůh, že zdraví ještě slouží " usmál se František Kyncl. Za druhé světové války se pan Kyncl zúčastnil Pražského povstání, v němž byl vážně zraněn. „Ne všichni účastníci povstání byli uznáni jako váleční veteráni. Mě uznali, protože jsem byl raněn," začal vyprávět své zážitky.

Františka Kyncla zasáhla střepina z granátu do spodní části těla. Od té doby musí chodit na lékařské zákroky. V Praze bojoval na Letné, v Holešovicích a Bubenči. „Když přijedu do Prahy už některá místa ani nepoznávám. Dost se to tam mění," podotkl.

Ačkoliv od Pražského povstání uplynulo devětašedesát let, pamatuje si kdejaké detaily. „Na Letné jsme získali zbraně. To bylo v sokolovně U Studánky. Pak jsme šli bojovat."

Na otázku, zda se tehdy bál, odpověděl pan Kyncl zcela prostě: „A proč? Já se těchto věcí nebojím. Spíše se obávám zlých jazyků. Na dnešní době mě velmi mrzí, že lidé neuznávají, co bylo. Každá doba má něco dobrého i špatného. A přijde mi, že si lidé berou spíše to špatné. Dnes převládá jen závist, nenávist, hrubost a neúcta k druhým," pokrčil rameny válečný veterán.

Za špatné také považuje, že se mládež nezajímá o dějiny a historii své vlasti. „Kolikrát ani nevědí, že bylo Pražské povstání. Nezajímá je, jak žili lidé, kteří přišli po válce z koncentračních táborů či front. Jak pro ně bylo těžké zařadit se do společnosti. Dnes to mladí berou, jakoby se nic nestalo," uzavřel válený veterán.

František Kyncl s manželkou.

František Kyncl s manželkou.