Obrovské modravé vlny, menší vlny a vlnky, kamínky na pláži, cosi jako pohozený koberec, zapomenutá lahev na břehu, to jsou snímky na začátku výstavy Lukáše Klimenta v Malé galerii spořitelny v Kladně.

Motiv vody je tu častý a z různých míst a pobřeží. Proč právě to? „ Od sametové revoluce beru moře jako princip svobody. Zapomenutá lahev jakoby po Robinsonovi, na další fotografii vidím něco jako létající koberec, který nás může někam odnést. Nejsem verbální člověk, proto se rád vyjadřuji svými snímky a snažím se dát svým záběrům další souvislosti,“ říká ke svým dílům.

Fotografie jsou barevné a na první pohled je zřejmé, že Kliment hledá i harmonii tvarovou, převažuje symetrie geometrických ploch, které barvy dávají další rozměr a záběry činí podmanivými.

Lukáš Kliment se narodil v roce 1958 a svému koníčku a práci zároveň se věnuje již dvaatřicet let. Volné tvorbě posledního desetiletí propůjčil název Rozhraní.

Na snímcích je patrné, že autor je v duši básníkem a dokáže zacházet s běžnými záběry jako s inspirací k dalším asociacím. Neupřednostňuje žádný žánr, ničím se nenechává svazovat.

„Prohlídka kolekce okouzlí svébytnou intimností. Celek prostupuje sálání nálad dalekých výhledů a snových příslibů. Nejsme na výletě se sběratelem suvenýrů, nýbrž na pouti existencionální. Přitažlivost zaručuje nejen téma, nýbrž hlavně nápaditost,“ uvádí mimo jiné k výstavě Josef Moucha.

Bezbřehou svobodu dává autorovi fakt, že se volnou tvorbou neživí. „Pracuji v komerční fotografii a jsem tomu rád. Tyto snímky si vytvářím sobě a zájemcům pro potěšení.,“ dodává Lukáš Kliment.

Výstava je impozantní aniž by se nutila do efektních přídechů exotičnosti.

Olga Fikrlová