Víte sice, že je 1. duben, ovšem léta, kdy jste chodili po škole a na každého křičeli: „Máš ve vlasech žvejku!“ nebo „Leze ti po zádech tarantule!“ už jsou dávno pryč. Aprílem vás od té doby, co jste v páté třídě zbili kamaráda, když vám tvrdil, že máte rozvázané tkaničky u bot se suchým zipem, nikdo nevyvedl a všichni dospělci ve vašem okolí nemají smysl pro humor, a tudíž apríla nedodržují. Není divu, že po tolika letech zapomenete, že vůbec takový den v roce existuje.

První duben pak berete zcela normálně, bez jakékoli ostražitosti. Čili si ráno přečtete v novinách, že Shakespeare byl vlastně Francouz, ve Vsetíně objevili nový živočišný druh připomínající lachtana a že do Kladna povede metro.

Lehce skeptičtí ke zprávě upravující původ anglického spisovatele a plně důvěřující dalším dvěma novinkám odjedete do práce. Stále ještě v blažené nevědomosti usedáte k počítači, kde si přečtete další šokující odhalení. Kolega vám začne tvrdit, jak vám to dneska sluší a kamarád vás dokonce požádá o ruku.

To už si začínáte říkat, že je dnešek nějaký divný, nicméně nevěnujete tomu dále pozornost, protože hned vedle vás se začne dusit spolupracovník. Někdo mu nasypal do kávy místo cukru sůl. Hned na to se z vedlejší místnosti vyřítí kolegyně a začne hystericky ječet, že má pod stolem hada, načež pro hlasitý smích dalších přítomných není slyšet vlastního slova.

V takovém, lehce infarktovém duchu se nese celý váš pracovní den. Pak jedete domů a v městské hromadné dopravě si všimnete, že všechny ženy nastoupivší u základní školy se odmítají posadit a jednou rukou si drží pozadí. „Tak kolik?“ ptá se jedna učitelka druhé. „Pět, ale loni to bylo horší,“ odpovídá kantorka a vytahuje z kabelky pět zdeformovaných napínáčků.

„Svět se zbláznil,“ pomyslíte si. Před domem si ještě všimnete muže řítícího se na parkoviště. „Je tu, je tu!“ křičí a starostlivě hladí kapotu zelené škodovky. Z balkónu ho pozorují další muži a mohou se smíchy potrhat. „Já vám dám, že mi někdo ukradl auto,“ hrozí k nim pěstí zadýchaně.

Sedáte si k televizi a pouštíte večerní zpravodajství. Najednou vám to všechno došlo. Ve zprávách není ani jedna vražda, žádné ztracené miliardy ani nový slovníček z Parlamentu. Dnes musí být apríl!