Z machra nula
S přibývajícími minutami zajímavého povídání jsem si ale uvědomoval, že moje výkony, na něž jsem byl dosud tak pyšný, jim mohly připadat úsměvné.

Aby také ne, když proti mě seděli borci, kteří kralovali nejtěžšímu cyklistickému podniku na území bývalého Československa – Craft 1000 Miles Adventure.

Jeho třetí ročník startoval letos 30. června v nejvýchodnější vesnici Slovenska – Nové Sedlici v Prešovském kraji, a končil ve Skalné na Chebsku, rodišti fotbalisty Pavla Nedvěda.

Rozdíly mezi borci se v cíli nepočítaly v minutách, nýbrž v desítkách hodin či dnech. Tedy žádný peloton a jízda v háku, nýbrž boj každého se sebou samým.

Do historie extrémního MTB ultramaratonu se zlatým písmem zapsali dva borci z Kladenska. Jako první dorazil do cíle po svazích většiny severních pohoří obou zemí Jan Tyxa z Kladna, třináctý dojel po všech možných nástrahách Milan Silný ze Slaného, který zároveň vyhrál kategorii nad čtyřicet let!

Skromnost nade vše
Na naši schůzku dorazila hlavní postava závodu poslední.

Během ní na rovinu přiznal, že byl průběhem závodu překvapený.  „První den jsem si řekl, že se budu snažit držet špičky a předpokládal jsem, že mi ujedou. Chtěl jsem to pak jet podle svého, výletně," vyprávěl Tyxa, jenž druhý den sledoval, že vpředu jich zůstalo asi pět.

„Nikdo se nevzdaloval, tak jsem přidal a další den už jsem si říkal, že tady asi nebudou nejlepší závodníci," řekl 37letý borec a dodal, že dostat se do závodu bylo i dílem štěstí.

Prvního ledna totiž byla  spuštěna registrace. „Během minuty byla kapacita zaplněná.  Myslím, že plno dobrých lidí se do závodu vůbec nedostalo," nechtěl Tyxa zveličovat svůj úspěch.

Fialový směr
Ten se s Milanem Silným  seznámil až nyní mojí zásluhou a bylo zajímavé naslouchat jejich zážitkům z trasy, kterou jim určovala fialová čára v navigaci. Odchýlit se od ní směli maximálně o 50 metrů, takže neexistovalo, aby se vyhnuli složitým terénům či příkrým stoupáním. Tyxa přiznal, že vinou bloudění, shánění jídla a noclehu  najel sto km navíc.

Jeho kolega má za sebou řadu těžkých podniků včetně zimního Šediváčkova longu. Na slovenskou východní hranici jel s cílem být hodně vpředu. Nakonec třináctou příčku bral jako vynikající úspěch. Prvenství v kategorii bylo třešničkou na dortu.

„Že vedu jsem se dozvěděl až dva dny před cílem. Až v tu chvíli mi to začalo v hlavě šrotovat a chtěl samozřejmě vedení udržet. Do té doby jsem to nesledoval," tvrdil 43letý cyklista a přiznal, že tento závod jet nechtěl, podlehl však naléhání kamaráda Pepíka Dušáka právě ze Skalné. 

Vykašli se na to!
Nejtěžší chvíle, kdy se chtěl na všechno vykašlat, potkala Tyxu asi devadesát kilometrů km před cílem, když sjížděl z Božího daru.

„Měl jsem tak rozmáčené nohy, že mi začala praskat kůže. Byla to strašná bolest. Sedl jsem si do trávy a asi deset minut jsem přemýšlel. Pak to ale přestalo a závod jsem dokončil."

Silný přiznal, že měl krize dvě. Hned večer po startu po osmdesáti kilometrech si říkal, co tady vůbec dělá. „Všechno mě bolelo ani mi to nejelo. Zřejmě jsem byl ještě rozlámaný z vlaku. Když jsem se probudil, bylo to v pohodě," řekl.

Druhý kritický moment ho potkal na polské straně Krkonoš. „Nahoru jsem to tlačil, dolů jel kopřivami a zase to samé. Tady jsem si také říkal, že bych měl odstoupit," uvedl a přiblížil, jak se donutil pokračovat.
„Zavolal jsem se do ředitelny, promluvil sám sobě do duše a jel jsem dál, protože jsem si říkal, že doma by mě to pak štvalo. Byla to i zodpovědnost vůči mým kamarádům, kteří udělali hodně proto, abych mohl jet. Sobě ani jim jsem to nemohl udělat," tvrdil.      

Nocleh  za pivko
Samostatnou kapitolou byl spánek. „Nejhorší to bylo asi na Slovensku. Našel jsem si boudu u nějakého termálního koupaliště a v ní mi byla strašná zima, proto jsem se moc nevyspal," řekl Tyxa s tím, že si dvakrát pospal v penzionu, jednou v seníku  a zbytek nocí jel.

Jeho slánský protivník to měl o něco pestřejší. Nocoval třeba na fotbalovém hřišti, ve starém autobusu a také v místnosti na stolní tenis.

„Přijel jsem na nějaké koupaliště a požádal o nocleh. Výčepní v bufetu mi řekl, že když si dám dvě piva, tak mně v ní nechá přespat. Dal jsem si i párek," smál se Silný a dodal, že hlad měl ještě týden po návratu domů. Na jeden zátah prý dokázal ujet 328 km.

Brod, těžký test
Oba se shodli, že sice začátek závodu byl docela po rovince, pak ale na slovenské straně museli brodit řeku. To prý byl jeden z nejtěžších úseků.

„Ve vodě jsem byl po prsa, uplavalo mně pití, mapy, voda se mi dostala do mobilu i navigace," vypočítával Silný, jemuž právě navigace odešla okolo Děčína, do cíle se tak dostal po 10 dnech, 6 hodinách a 56 minutách společně se Suchanem, k němuž se z tohoto důvodu přidal.

A také halucinace…
Do Skalné kolo na kolo dorazili těsně před půlnocí a dojezd si užívali. „Poslední metry byly osvícené loučemi, bylo to krásné," uvedl.  V tu chvíli už nemyslel na to,  jak ho několikrát potkaly halucinace. Bylo to v Labských pískovcích.

„Skály byly roubené chaloupky, místo stromů jsem viděl lidi mávající baterkami a  svého parťáka jsem považoval za bratrance Vaška. Nevím,  jak dlouho to trvalo," vyprávěl.

Vítěz Tyxa takové uvítání neměl, přijel za dne, akorát na večeři. Než si ji mohl v klidu dát, trvalo mu to 8 dní, 2 hodiny a 17 minut. To byl čas nejlepšího borce Craft 1000 Miles Adventure.

Jeho průměrná rychlost byla osm kilometrů za hodinu (včetně spánku). Už z toho lze soudit, jak byl podnik náročný. O tom průkazně vypovídá, že účastníci museli překonat převýšení bezmála 40 km! Prý bylo kolikrát úplně jedno,  zda jedou nebo jdou. 

A co takhle huňáči!
Na rychlosti by určitě přidali, pokud by se naplnily obavy z medvědů. „Žádného jsem neviděl, měl jsem silnou čelovku, a když svítila do dálky, viděl jsem  svítící oči jelenů a srn. Samozřejmě jsem v nich viděl medvědy," přiznal strach Tyxa.

K zahánění huňáčů měly sloužit rolničky připevněné na kole nebo batohu. Nebyla to žádná legrace být sám v noci ve slovenských horách.

Silný na závěr prozradil, kudy v mnoha směrech  extrémní závod vedl.

„Takže: Vihorlat, Slanské vrchy, Slovenské rudohoří, Nízké Tatry, Karpaty, Jeseníky, Rychlebské hory, Kralický Sněžník, Orlické hory, Krkonoše, Jizerské hory, celý Šluknovský výběžek, který jsem šli pomalu pěšky od hraničního patníku k patníku, Labské pískovce a Krušné hory," přiblížil a s kolegou si postěžovali, že v Krkonoších bylo místo, kterým nikdo dlouho neprošel, tudíž nebylo po pěšince ani  památky. Navíc museli s báglem na zádech překonávat i spadlé stromy.

„Připadalo mi, že to udělali naschvál," prohlásil Tyxa, který dokázal na jeden zátah zvládnout 420 km!

Nejsilnější dojel deset dní za vítězem

Na Craft 1000 Miles Adventure se přihlásili zajímaví borci. Třeba  70letý Jan Vlasák z Moravských Knínic  jel v sandálech a kolo si natřel ošklivou hnědou barvou, aby minimalizoval možnost krádeže!
Kdo ale získal maximální obdiv a úctu všech byl 46letý Richard Štěpánek, jenž před lety při nehodě přišel o ruku i s paží. S takovým handicapem závod za 18 dní a 22 hodin dokončil. Během něj pobyl nějaký čas v nemocnici, s podezřením, že si po pádu zlomil druhou ruku. „Pro mne je to jednoznačně  vítěz," prohlásil Milan Silný.