Alpiq už od poloviny minulého desetiletí systémově najel na výchovu mládeže, což v té době nebyl v hokejbalu jev úplně obvyklý. Jenže sport kluků, kteří dříve začínali neorganizovaně na pláccích mezi paneláky, se postupem času měnil.

Jedinou medaili přivezla do Kladna bronzová Taťána Nadďonnaja.
Z republiky přivezli kladenští kulturisté jednu medaili

Dnes už děti chodí ven málo, na Sítné nebo u Bajkalu sotva potkáte na hřišťátkách s betonovými sloupy (dříve mantinely) party kluků, kteří v dresech Ameriky či CCCP spíchnutých šikovnými mamkami řádí od odpoledne do setmění s hokejkou a míčkem.

Naštěstí díky Alpiqu ti, kteří opravdu mají zájem, mohou hrát hokejbal závodně. Na hezkém hřišti, s výstrojí i výzbrojí. A v krásných dresech. Nádhernou propagaci vymyslel klub právě pro své domácí utkání semifinále play off s Plzní. V přestávce sobotního mače vyběhli na plochu zimního stadionu ti nejmenší a rozdali si to na dvě kasy v místech, kde góly střílely i největší legendy světového hokeje v čele se slavným Jaromírem Jágrem. „Hokejbal je moc dobrý sport, já ho hraju asi rok. A mám tady i výborné kamarády, hlavně Kubu Hartmana," usmíval se šestiletý Tobiáš Podhorský. Moc šikovný hráč, ale to byli i jeho spolubojovníci, což několikrát ocenila i pětistovka fanoušků v hledišti.

Ilustrační foto.
Města zvažují dotace na nákup elekromobilů

Tobiáš už dal svoje první góly, prý i díky bezva trenérům Karlu Koláčnému, Janu Novákovi a Tomáši Jelínkovi, které nechválí jen Tobiáš, ale i vedení klubu. „Moc nám přípravku zvedli," pokyvuje Milan Maršner, dnes asistent A týmu, ale také reprezentační trenér dvacítky.

Třeba v ní jednou některého z kluků ze sobotní exhibice přivítá. Nebo je důležitější, aby děti hokejbal bavil? Odpověď je jasná.

František Rajtoral spáchal sebevraždu. U Doosan arény vzniklo pietní místo.
Rajtoralovi chyběla rodina, shodli se hráči. „Má pozitivní vliv," říká Hašek