Hokej sice začínal až v 19 hodin, ale nás ještě čekaly jiné povinnosti – vyzvednout někoho na letišti, lístky v českém domě a dopravit se do haly. Proto jsme vyrazili již v poledne a ukázalo se to jako prozíravý tah. Porouchala se nám totiž navigace a tak se její role zhostil Pavel. Poskytl jsem mu k tomu pěknou, přehlednou mapu nadzemní dráhy.

Navigace Pavel fungoval skvěle, na letiště jsme se dostali s hodinovým zpožděním a trasou, jako kdybychom jeli z Prahy do Budějovic přes Chomutov. Na letišti jsme zjistili, jak je ten svět malý. Vyzvedli jsme Karla Svobodu z jedné firmy, kterého znal Pavel a my máme firmy od sebe ve Slaném pět set metrů. Po dalším bloudění jsme dorazili do českého domu, kde jsme si vyzvedli lístky na hokej.

Jelikož se nám nechtělo autem k hale, jeli jsme autobusem české výpravy. Rozdávaly se obtisky s českými vlaječkami na tvář. Samozřejmě, že jsem si ji nalepil obráceně a teď co s tím? Naštěstí řešení se našlo. Přelepil jsem přes ně jiné dvě vlaječky.

Hala se nedá srovnat s tou, co se v ní odehrávaly boje v základních skupinách. Byla to taková horší liberecká Tipsport aréna. Sedačky byly plastové a někde se dokonce sedělo na kovových lavicích. Sem by určitě NHL nezavítala. Hlediště se zaplnilo až po první přestávce a atmosféra alespoň trochu připomínala vyřazovací boje. Po rozhodujícím gólu Krejčího si čeští fanoušci oddechli, že hokejisty do čtvrtfinále přece jen dotlačili.

Petr BARTOŠ, Libušín, člen fanklubu Kateřiny Neumannové