U jeho prvních dnů byl tehdejší teenager Václav Novák, jenž je i v současnosti jeho tahounem. V širokém okolí není nikdo,  kdo by významnému olympijskému sportu zasvětil celý život.

Jaké byly začátky vaší dlouhé trenérské kariéry?
Klub vznikl v roce 1962, když jsem se vrátil z učiliště z Pardubic, kde jsem začal tři roky předtím judo dělat. V té době za mnou přišel předseda tehdejší TJ Doly Kladno Jiří Suchý, zda bych nechtěl v jednotě založit oddíl. Zprvu jsem neměl moc chuť, poněvadž jsem chtěl být dobrým československým reprezentantem. Zdravotní problémy mě ale vyřadily z aktivní činnosti a já se dal v osmnácti letech na trenérskou dráhu. Nechtěl jsem jezdit do Prahy, proto jsem využil situace a založil klub v Kladně.

Klub už vychoval řadu špičkových borců. 
Dodnes jsme vychovali mnoho českých a československých reprezentantů i reprezentantek. Z těch starších například Ladislava Hraběte  či bratrů Františka a Josefa  Varhulíkových. Výsledky jsme drželi standardně na vysoké úrovni a daří se nám to dodnes. Jsme dobře hodnocení Českým  svazem juda a já osobně obdržel  za dobré výsledky a trenérskou práci zlatou plaketu .

Judo bylo v minulosti jedním z mála  ´bojových´ sportů u nás.
V tehdejších 60.letech byl dost tajemným sportem, protože tady nebyly žádné bojové sporty jako například karate. Velký zájem byl o naše kurzy sebeobrany, na které se každý rok hlásilo minimálně padesát až sedmdesát lidí. Každý třetí dělal na Kladně judo. Zájem byl a tudíž bylo z čeho vybírat. Proto byly dobré výsledky. Jakmile se udělaly kategorie,rozjeli jsme činnost s malými. Negativní bylo, že jsem nikdy neměl moc pomocníků.  Víceméně to táhnu sám.

Dlouho vás judo živilo jak profesionálního trenéra.
Vyvrcholením mé trenérské práce bylo, že jsem v roce 1990 nastoupil na Sportovním gymnáziu v Kladně jako profesionální trenér juda. Po absolvování trenérské školy fakulty tělovýchovy a sportu  jsem si udělal trenérskou jedničku a na gymnáziu jsem byl až do letošního června, to znamená dvaadvacet let. Teď to po mně dělá jedná moje svěřenkyně Lucie Chytrá, dvojnásobná vicemistryně Evropy juniorek a mládežnická devatenáctinásobná mistryně republiky.  Z toho čtyřikrát za Kladno.  Chodí mi pomáhat i do klubu. Je to šikovná holka, žádná náfuka. Umí.

Dají se vypočítat  judistické úspěchy gymnasia?
Za těch dvacet jsme získali dvanáct titulů mistra republiky a mnoho dalších cenných medailí za druhá a třetí místa. Výborný je například Radek Voňavka, který byl v dorostenecké kategorii sedmý v Evropě a devátý na světě.  Jako junior byl letos na republice stříbrný, s o tři roky starším soupeřem prohrál až na praporky. Dá se říct, že jsem odešel v nejlepším.

Mládež je také prioritou  klubu N62 Kladno. Je to tak?
Především se zaměřujeme  na ni, protože kdybychom chtěli třeba extraligu, tak to jsou horentní peníze. To bychom neutáhli. Protože ale máme dobré závodníky, tak je do nejvyšších soutěží půjčujeme. Jak do dorosteneckých, tak žákovských. Třeba Voňavka se pral jako dorostenec za Ostravu a Stránský coby starší žák za Litoměřice, oba se se svými družstvy stali mistry republiky. Kladno je pro ostatní  kluby záruka kvality. My samozřejmě chceme, aby naši závodnicí byli neustále v kontaktu s našimi nejlepšími judisty.

Jak širokou základnu máte v současnosti?
Pohybuje se mezi sedmdesáti až osmdesáti dětmi už od tří let. Judo je velmi dobrý základ pro ostatní sporty, což dokazuje i to, že bylo světovou organizací UNESCO uznán jak nejlepší sport pro mládež do patnácti let pro všeobecný rozvoj těla po stránce duchovní i fyzické. To už něco znamená.

Dá se tedy říct, že judo je ideální základ pro další sporty?
Ano. Když přejde judista na jiný sport, tak si ho trenéři chválí, poněvadž ovládá nestejnoměrné poměry. Máme malého kluka, který hraje i hokej a udělá ve výstroji kotrmelce. Judo rozvíjí pohybovou inteligenci. Když člověk vidí, co dokáží tříleté děti za čtyři tréninky, tak to  dospělí nedokáží. Žádné dítě není nemehlo, musí se s ním pracovat. To co dělám s malými ale zatím není o judu. V první řadě se naučí nebát se.

Vraťme se k jubileu 50 let. Máte v plánu nějaké oslavy?
Zřejmě až příští rok, protože letošní byl pro ne hektický. Asi jen svolám domů staré pardály. Ještě uvidíme.