Kvůli bezohlednosti narkomanů, kteří v amatérské laboratoři připravovali denní dávku fetu pro sebe i na prodej, mají desítky lidí o starost víc.

Jako po válce

„Pocity byly strašné. V celém baráku byl křik. Hoří, hoří! Bouchání na dveře, zvonění. To byl příšerný pocit. Všude běhali lidé. Houfy lidí. V tu ránu nešla ani elektřina. Byli jsme tak vyděšení, že jsme nevěděli co dělat. Popadla jsem telefon, bundu, kabelku, kterou mám v chodbě a běželi jsme ven,“ popsala své zážitky po vypuknutí požáru domovnice Jana Soukupová.

Přestože bydlí v přízemí a její byt nebyl požárem zasažen, potvrzuje, že otřesný zážitek ji bude provázet ještě hodně dlouho.

„Stáli jsme před domem a chvěli se. Někteří lidé plakali. Všichni jsme byli v šoku. Hlavně ti z horních pater, jichž se to nejvíce týkalo. První noci jsme strávili v bytě u dcery. Nic podobného jsem za celý život nezažila a už bych ani nechtěla. Musela jsem k doktorce, aby mi dala něco na uklidnění,“ líčí svoje pocity žena. Podle jejích slov bylo pro ni nejhorší to, co následovalo.

„Když jsme se poprvé měli vrátit do domu, nikdo neměl moc chuti tam vstoupit. 
S ostatními lidmi jsme chvilku váhavě stáli před vchodem. Vše se odehrávalo za doprovodu policie, abychom si 
z bytů mohli odnést nějaké osobní věci. Když jsem vešla do baráku, bylo to, jako když vejdete do vymláceného města. Jak po válce. Bylo to něco strašného. Všude ticho a zápach z kouře. Psychika je ze všeho nejhorší. Jsem už zpátky doma, ale kdejaké klapnutí mě poleká. Žaludek mám jako na vodě,“ potvrzuje domovnice.

Podobné pocity zažívají bohužel i mnozí další lidé z domu, které narkomani málem připravili o střechu nad hlavou. Řada dospělých oslovených Kladenským deníkem trpí úzkostí stejně jako děti i zvířata. I ta jsou po více než třech dnech neklidná.

Neblahý dopad

Panelák je zkrátka jedna paluba, kde bezohlednost či nevšímavost druhých odnesou ve finále všichni. Přestože majetkové škody lidem nahradí pojišťovna, s nepříjemnými vzpomínkami i pocity se jedinci budou vyrovnávat dlouho. Mnozí si už nyní vzali neplánovaně dovolenou, aby se z prožitého šoku vzpamatovali či zařídili potřebné na úřadech. Jiní se zapojili hned do práce, aby se život v paneláku vrátil co nejdříve do normálu.


Práce už začaly

„Jak už jsem řekl na počátku týdne, velice nám pomohl slánský starosta Pavel Zálom, který lidem ihned zajistil náhradní ubytování a zařídil společenství vlastníků bezúročnou půjčku od města. Jemu patří moje velké poděkování stejně, jako stavební firmě Ivana Rosenkranze.

Ten okamžitě ještě v neděli v noci zorganizoval lidi a hned druhý den je poslal do baráku, aby začali pracovat. Dům nám před pár lety kompletně rekonstruovali, a tak to tu znají. Především bylo potřeba opravit stoupačky. Ty byly požárem zasažené nejvíce,“ řekl předseda společenství vlastníků domu v Okružní ulici ve Slaném Josef Kovářík. Lidé 
z domu dostanou od sociálního odboru ještě i zdarma peníze na čistící prostředky.

Úklid platí ze svého

V domě se nyní denně pohybuje zhruba deset dělníků. Jen za včerejší dopoledne naplnili dvě velkoobjemové vany na odpad, který je v tomto případě toxický a nebezpečný. „Vzhledem k tomu, že vyhořelý byt zatížil majitel dluhem a hypotékou a nyní ho stíhá policie, museli jsme jednat neprodleně, abychom místnosti vyklidili a zbavili se všech jedovatých látek a zbytků po požáru. Bylo potřeba na to použít peníze z fondu společenství. Doufáme, že se nám finance vrátí od hypoteční banky, jíž nyní vyhořelý byt náleží,“ doplnil předseda Kovářík.

Plný byt vody

Přestože je nyní na předsedovi, aby nejlépe o víkendu zprovoznil také plyn, který lidé ještě dodnes používat nemohou, sám ze všech obyvatel dopadl asi nejhůře. Jeho byt ve čtvrtém patře je po požáru kompletně nasáklý vodou. První dny nocoval v autě, aby dohlížel společně se strážníky na dodržování zákazu vstupu do domu a od nynějška využívá možnosti přespání v suterénní kanceláři společenství.

„Byt jsem měl nedávno rekonstruovaný jako řada dalších obyvatel, takže mě to všechno čeká znovu. Vše je

kompletně vodou zničené. Ale na druhé straně musím říci, že jsme v našem domě celkem dobrá parta, která drží při sobě, takže mi lidé od prvního dne nabízejí pomoc ze všech stran,“ chválí Josef Kovářík.

Přestože mu voda v bytě zničila téměř všechno, osobně nejvíce lituje mladou rodinu s ročním miminkem, která se do patra nad doupě narkomanů přistěhovala teprve nedávno.

Byt si zatím neužili

„Mladý pan Burian makal na rekonstrukci svého bytu tři čtvrtě roku. Hodně se na tom nadřel i s kamarády. Udělali si byt moc hezký. Dokončili ho před dvěma měsíci a třicet let budou se ženou splácet hypotéku. Jsou z Rakovníka, takže je to stálo hodně úsilí. Teď mají vyhořelou stoupačku, všude zápach a popraskané zdi. Se statikem musíme ještě zjistit, jak nebezpečná je u nich prasklina na nosném panelu,“ řekl Kovářík.

Jeho slova doplnil i mladý muž: „Původně jsem myslel, že hoří u nás někde pod stropními podhledy. Když jsem ale otevřel dveře bytu, vyvalil se na mě dým. Manželku jsem proto i s dítětem vyhnal na balkon.

Namočil jsem hadry a čekal, až se to na chodbě uklidní. Lidé křičeli: „Běžte ven, bouchne to!“ manželka z toho byla hodně špatná a myslím, že ještě nějakou dobu bude. Navíc ani nemá velkou chuť se do domu vracet,“ popsal nepříjemné pocity majitel bytu Matěj Burian, kterého opět čeká další práce.

Chce to čas

Nemilé pocity popisuje také Danuše Spoustová z nižšího podlaží. „Bylo to hrozné, co se dělo v neděli. Když to vidíte v televizi, víte, že je to strašné, ale když se vás to potom dotkne osobně, tak je to opravdu ošklivé. Není to tak dávno, kdy jsem si libovala, že náš dům už budeme mít kompletně hotový a renovovaný, včetně chodeb. Teď můžeme začít znovu,“ řekla žena.

Stejně jako ona, doufají i ostatní sousedé, že na ošklivý zážitek co nejdříve zapomenou a do léta bude dům opět čistý a voňavý.

„Nejhorší je, že narkomani potřebují drogy soustavně. Když je nebudou vařit u nás v domě, najdou si jiné místo. Řada lidí i jinde na

sídlišti tuší, že se u nich v domě takové věci dějí, ale je potřeba hodně důkazů, aby mohla policie zakročit. U nás jsme si pořídili na vchodové dveře alespoň kameru, která pomohla pachatele identifikovat. Je zapotřebí, aby lidé věnovali pozornost tomu, co se v jejich okolí děje, aby se podobným případům dalo co nejvíce předejít,“ uzavřel Josef Kovářík.