VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak si s fejetony poradili studenti slánského gymnázia?

Slaný - Přečtěte si díla žáků Gymnázia Václava Beneše Třebízského Slaný.

24.6.2013
SDÍLEJ:

Studenti slánského gymnázia.Foto: Foto: Deník/Kateřina Husárová

Kam se podělo jaro?

Jan Bláha

Pamatujete si reklamu od mobilního operátora, kterou dávali o Vánocích? Já tedy rozhodně ano, neboť mi kazili vánočního kapra velikonočním zajíčkem. Dalo se to však přečkat.

Nastalo jaro a pořád sníh. No a když se blížily Velikonoce, opět sněžilo. V tu chvíli jsem začal být podezřívavý. Operátor si zřejmě zaplatil nějakého toho voodoo šamana a ten začal čarovat. A co se nestalo, vytvořil o Velikonocích sníh. Tímto gratuluji operátorovi, že měli tak skvělý marketingový tah.

Ono by mě to tolik neštvalo, kdyby se nestala jedna věc. Kráčím si tak po ulici, mikinu na sobě, pomlázku v ruce, košíček na vajíčka, sluníčko krásně hřeje, když v tom najednou bum a bác. Mračna potemněla a prudká studená sněhová vánice mě zasáhne přímo do obličeje. Rozklepu se zimou, košíček místo vajec byl plný sněhu. Vážení, upřímně, takhle by to asi doopravdy nešlo.

Stojím v té vánici a přemýšlím, kde to jaro doopravdy je. Vždyť z dlouhodobého hlediska se naše planeta pořád globálně otepluje, ne? Zajímalo by mě, kde soudruzi vědci udělali chybu, neboť se mi zdá, že je zima čím dál tím delší. Člověk aby si otevřel ledničku a vypustil nějaké ty freony do atmosféry. Myslím, že náš problém ovšem skleníkové plyny nevyřeší.

Nejlépe vystihuje toto počasí Jaromír Nohavica. Možná bychom měli zpívat místo „hody hody" tuto píseň. Nebo si střihneme Narodil se Kristus pán. Kdybychom si zvolili tuto druhou eventualitu, tak bychom ale museli lehce pozměnit text.

„Jaro, kde jsi?" vyslovuji otázku nahlas. Neodpovídá, není. Zmizelo asi se někde v subtropech připravuje na velkolepý návrat. Možná se chystá vytlačit léto. Není nic lepšího, než přírodní revoluce. Možná nemá cenu fňukat a začít hledat jaro na vlastní pěst. Taková expedice, to chce přípravu. Otevírám google a zadávám jaro. Najde mi to jarního ptáčka, Jaroslavíka. Taková videa na zahřátí.

Kašlu na to. Jaro zmizelo a asi se jen tak nevrátí. Jestli to takto půjde dál, tak si balím věci a stěhuji se k rovníku. Tam je aspoň ještě teplo.

Hledá se jaro!

Nikola Šebková

Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem, květen, ještě tam budem, červen, za kamna vlezem… A co bude dál? Že by rovnou podzim? Nebo dokonce zima?

Letošní jaro je opravdu nádherné! Všichni si užíváme rekordně nízkých teplot, nádherně studeného větru. A co teprve ten sníh? Díky němu mám i v dubnu možnost obléknout péřovou bundu, vzít boby a užívat zimních, tedy pardon, jarních radovánek.

Co víc si přát? Doufejme, že se alespoň cestovním kancelářím zvednou „kšefty" , když to vypadá, že Eskymáci u nás budou mít přechodné bydliště, tudíž předpokládám, že tu bude nával.

Tak a dost žertování, teď už jenom vážně! Nezbývá nám nic jiného, než poslat stížnost přímo k rosničkám! Nikdo jiný nám nepomůže. No, i když…myslím, že ani ony nám asi nepomůžou.

Musíme holt čekat, co k nám vítr zavane a jaký proud nás zase překvapí, když tahle návštěva je prý ze Skandinávie. Doufám, že ta další nebude třeba z Ruska nebo z Finska.

Nevím, jak by nás povzbudila vyhlídka toho, že opravdu nepřijde ani léto. Že si opravdu nevyvalíme svá krásně vypracovaná těla někde na Mácháči a nedáme si ten přepálený hamburger ze stánku, jehož „vůně" je cítit po celém okolí.

To už ale dost předbíhám. Teď bych si raději vyšla na procházku jen tak. V nějakém lehkém svetříku a balerínách, bez kozaček a bez bundy! Doufám, že během čtení tohoto článku vás již šimrají sluneční paprsky za uchem. Jaro se nám vrátí!

,,Už toho mám plný zuby!"

Václav Nágl

Každé ráno stejný rituál a já už jsem z toho znaven. Jdu s mladším bratrem na autobusovou zastávku.

Od rána mám zkaženou náladu. Udělat snídani, oblíknout a jít přes celou ves. Po těch třech měsících už je to vážně vyčerpávající. Je 7.30 a my jako obvykle dobíháme.

,,Dělej, pojď, za půl hodiny musím být ve škole!!!"

Brácha jako obvykle ignoruje. Stihli jsme to akorát a už nastupujeme do autobusu.

Řidič mi dá lístek a jedeme dál uličkou. Sedl jsem si. Bráchu mám na klíně.

,,Prosím tě, mlč!"

Každý den, opravdu každý den se opakují ty stejné scény. Je to už celkem stereotypní, ale co se dá dělat. Cesta ubíhá pomalu. Všude kolem mě se tlačí lidé, kteří si nemají kam sednout. Když se na ně zadívám, občas si říkám, v jakém světě to žiji.

Paní, která si je schopná vzít v květnu na hlavu beranici a sněhule, protože jí asi byla ráno zima, nebo malý chlapeček s vyholenou půlkou hlavy, jsou na mě nejspíš moc. ,,Tak jdi a nezlob!"

Právě jsme projeli kolem školky, a tak jsem se bráchy opět „zbavil". Jedu dál a cestování autobusem se mi znepříjemňuje čím dál víc. Ti namačkaní lidé, pachy a dusno. Jak v tchoří noře. Už se těším jen na to, jak ve městě vystoupím.

Připadám si jako v Honzíkově cestě. Už se to blíží. V dálce vidím ještě rozsvícené lampy Strakovy ulice. KONEČNĚ!

Autobus už brzdí a blíží se k zastávce, kde obvykle vystupuji. Už lezu ze dveří......

ÁÁÁÁÁááááááách, ještě že už mám řidičák!

Parkování za všechny prachy…

Lukáš Hort

Jednou ve Slaném při cestě ze školy se mi stala menší nehoda. Hrál jsem s kamarádem na honěnou, když jsme náhle doběhli na parkoviště před Městským kulturním střediskem Grand. Tam jsem na štěrku uklouzl a krvavě si zranil koleno. Byl jsem ještě malý kluk, takže mě to hodně bolelo.

Začal jsem nadávat (chvílemi i sprostě), proč tady nemůže být normální parkoviště.

Nyní, o pár let později, tam stojí nový supermoderní parkovací dům za 83 miliónů. Myslíte, že jsem si přál zrovna tohle?

Slaný je nádherné město, avšak pár much jistě má. A tak se vedení města rozhodlo ty mouchy ještě zveličit, ale samozřejmě pro dobro všech. V této věci však opravdu nevím, kde to dobro hledat. Vezměte si, že vlastníte starého ošuntělého medvídka, se kterým si ale každý den povídáte a vůbec vám to nepřijde zvláštní. Jednoho krásného dne vám ho ale rodiče vyhodí do koše a řeknou, že potřebujete nějakého lepšího, který se bude vyjímat nad ostatními. Moc se vám nechce, avšak nakonec ho přijmete. Je velmi podobný vašemu bývalému medvídkovi, ale je honosnější, větší a stál mnohem více peněz. A vy si uvědomíte, že ten honosnější se vám líbí, ale raději jste si povídali s tím starším. Tak se zeptáte maminky:

,,Mami, to nešlo toho starého medvídka jen trochu opravit?" Maminka však jen zakroutí hlavou, protože si pomyslí, že vás to za chvíli přijde a budete mít na očích jen toho krásného nového medvídka.

Na velmi podobném principu postavilo město v centru tento ohromný a nejmodernější parkovací dům. Když ale chodím kolem něho, bývá tam většinou zabráno 20 až 40 parkovacích míst ze 140. Vidíte také ten obrovský zájem o tuto budovu? Trochu mi to připomíná toho, co si postavil tu hospodu, aby mu tam nechodili lidi… A na co byste utratili svých 83 miliónů vy?

Czech ain't a place for foreigners

Radek Poláček

I've been living, remarkably, in the Czech Republic for nearly 4 years. Yet I have managed to learn little Czech ever since. Moreover, I fail to remove my accent from it whenever I speak. When I asked someone: "Prousím tě, nemáš sigaretu?" it was quite apparent I'm not from anywhere around. It doesn't matter "jestli thú makám" or "žiju", people always tend to rip me off on every single occasion, no matter how openly. Actually, sometimes it's so straight-forward I'd have to be a complete buck wad not to fall for this.

Anyway, what happened to me is not of such peaceful nature. In some restaurants, I noticed they gave me a menu just in English. I thought it nice, lest I visited the place with a friend who pointed out the prices on my menu are awfully different even upon converting currencies. At least he paid for the meal. Another issue came up when amidst eating, the waiter came down on me, crying: "Co děláš, vole?! Za to se platí!" "A co jsem, prousim vas, udělal?" "Kečup se platí zvlášť, takže to bude dalších 5 dolarů." "Ale mě dollars nedávávají." "Tak já vám to přepočítám.." And after looking in the English menu, glancing the conversion rate inscribed within, he said: "No tak to bude 46 korun." "Ale já jsem kečap ani nemíval." "No to teda vidim!" Of course he saw my food was of a red color slightly, as I was having rice with tomato sauce and stuffed bell peppers.

More fun came when I called a taxi to get home. We rode for just few minutes, after which the driver said: "Tak jsme tady, to bude tisíc pět set kaček." "Ale na těch… dveře stojí, že mám platím dvě sto!" "Nevím, co jsi viděl kamaráde, ale já tě odsud nepustím, dokud mi nedáš patnáct set." Then, he turned the central lock on. Now what?

Prachy, plky, priority

Alžběta Dyčková

Na lidech si cením schopnosti přemýšlet. Podívat se na věc z různých úhlů, ne vždy příbuzných s jejich aktuálními problémy. Otevřít mysl a pochopit pohled ostatních. Neopakovat pouze propagandistické fráze reklam, ale přemýšlet o nich, potvrdit je nebo popřít a potom je teprve šířit, místo tlachání o „spravedlnosti", „svobodě" a „pravdě" bez zamyšlení.

Mám ráda lidi, kteří si život dobrovolně ztěžují tím, že o něm přemýšlejí. Oceňuji lidi, kteří nejsou pseudointelektuálními papoušky, umí zvážit a posoudit sami sebe a teprve potom se snaží změnit svět, dojdou-li k tomu, že to má cenu.

Asi každý problém a každá otázka má několik stran. Je tu můj úhel pohledu a potom je tu taky zadní strana, boky, dno a střed. Najít ten střed je těžké, ne-li nemožné.

Dá se tak řešit i otázka peněz v lidském životě. Můj první osobní pohled se týká toho, že bych neinvestovala papírky, které může další den ztratit svou hodnotu, do důchodového pojištění, ale do vzdělávání, cestování, zážitků, případně hmotných statků, které můžu dát někomu, kdo je potřebuje.

Pohled z boku se podívá na věci, které nelze koupit a na přímku bídy, která vede ze středu tohoto úhlu pohledu. A to, že člověk, který nemá ani zlámanou grešli, nestojí o metafyzické pojmy lásky a další věcí, které se nedají zpeněžit ve svojí pravdivé a nepostihnutelné formě.

Pohled zezadu navazuje a myslí na problémy způsobené mimo jiné i metafyzickou záležitostí papírových bankovek ve třetím světě.

Druhý bok přemýšlí o dospělosti. Člověk, který chápe, že finanční, nebo materiální zajištění je nejdůležitější, je dospělý. Západní civilizace zvládla poskytnout některým lidem možnost nikdy nedospět, třetí svět naopak přinutil člověka být dospělým od narození.

Ve středu, nikoliv geometrickém, leží pravda o tom, co je důležité, pravda schovaná a zavrtaná do hlíny nejrůznějších názorů, všech ovlivněných nevševědoucností.

Na dně leží fakt nefakt, že to všechno není důležité.

Na vrchu se směje miliardář, nezodpovědné dítě, které nikdy nepochopilo, v čem je život krásný.

A zepředu se pořád dívám já, velkýma očima, které vidí 50 000 korun jako cestu po severu Evropy, zdvižený palec při stopování, nový batoh a pořádné boty.

Pro pochopení vztahu člověka i celého lidstva k penězům, této metafyzické záležitosti vepsané na papírky a vyražené na mince, je zapotřebí použít klišé. Klišé, které oplývá krutě pravdivým poselstvím, na rozdíl od mnoha jiných notoricky opakovaných frází. Peníze nejsou všechno, ale bez nich není nic.

Rodinná setkání

Malcová Markéta

Jako nevinné dítě jsem vždy pokládala rodinná setkání za to, za co se vydávala, a nikdy se v nich nepokusila najít něco jiného. Pokládala jsem je tedy za nesmírně otravné a nudné schůzky, na které jdu jen ze slušnosti a donucení s nepřirozeným, příliš širokým úsměvem na rtech. Až později, kdy jsem ze své nevinnosti vyrostla do arogantního všeználkovství pubertálního věku, spatřila jsem jejich skrytý význam.

Zjistila jsem totiž, že ten můj nebyl jediným nuceným úsměvem na scéně a že za vřelými obětími a kafíčkem se sušenkami se skrývá válka.

Rodinná setkání jsou bojem o trůn. Děda vždy říkal hloupé vtipy, které jsem nechápala, ale kterým se všichni ostatní až hystericky smáli. Navíc, kdo mohl dědu pochválit, ten to udělal. Všichni se mohli strhat, aby dědovi pomohli. V tajném kódu nejvlivnějších agentů války, které jsem byla svědkem, tomu říkali „Úcta ke stáří". Můj orlí zrak však jejich balamutění prokoukl. Oblíbený potomek zdědí otcův majetek, došlo mi, a nikdo jiný s dědou nevychází lépe než ten, kdo nejvíc pomáhá, nejčastěji chválí a směje se nejhlasitěji. Být králem patolízalů očividně hodně vynáší.

To ovšem není ani zdaleka všechno. Rodinná setkání jsou totiž také módní přehlídkou. A přehlídkou psů. A přehlídkou všeho, co jen lidské oči mohou spatřit nebo alespoň vytušit. Pokud se sourozenci zrovna nesnaží vtírat hlavě rodiny, s nesmírnou radostí mezi sebou bojují už jen proto, aby nakonec bylo o jednoho konkurenta míň. Jak už jsem zmínila, věcí, kterými můžou jeden druhého trumfovat, je nesčetně. Tedy kromě těch psů. Ty má tetička jenom dva. V tomto případě jsem měla na mysli jejich milované potomky (tedy potomky rodinných příslušníků, ne tetiččiných psů). Střední generace předvádí tu mladší, jako by snad dítě, které si umí zavázat tkaničky, bylo lepší než to, které ne. (Prádlo stejně nepere ani jedno, ať jejich maminky přehánějí, jak chtějí.) Když se nad tím zamyslím, asi jsem své mamince svým postojem ‚Můžeme už jet domů?' její vytahování neulehčovala. Snad jsem jí to tímhle vynahradila – kdyby si tohle přečetla, nadosmrti by se mohla sourozencům chlubit, jak nesmírně inteligentní jsem. Jen nevím, jestli by jí to věřili. Nikdo z nich přece nečekal, že by někdo z nás dětí dokázal jejich hru odhalit. Asi si už zvykli, že když nás česali a strojili a na naše otrávené vzdychání odpovídali, že se jedná o slavnostní příležitost, my jim to vždy věřili. Až doteď.

V neposlední řadě je rodinné setkání reklamní kampaní. Sourozenci se předhání, aby co nejdetailněji popsali svou poslední dovolenou, své nové auto a každičký nový detail svého starého domu. Z množství informací jde hlava kolem, nikdo nezapomíná zdůraznit, jak levně a výhodně utratil. Jako malá naivka jsem si vždycky říkala, že je od nich hezké, že jim tolik záleží na našem názoru. Proč jinak by se tolik obtěžovali nám vše tak barvitě vylíčit? V dnešní době se už ale jen tiše ptám, jak moc je musely všechny ty cestovní agentury, autoservisy a designerská studia podplatit, aby jim čestní členové naší rodiny dělali reklamu. Odpověď na tuto otázku zůstává záhadou, protože existují věci, které ani génius jako já nevyslídí.

Pokud jsem se někdy na rodinných setkáních pohybovala s nadšením lenochoda, po svém objevu se můj postoj radikálně změnil. Na scénu nyní nastupuji s tváří hráče pokeru, který si uvědomuje své nejisté postavení mezi spoluhráči. Ale nebojím se, moc dobře jim vidím do karet. Kdyby tohle skutečně byl poker, vyhrála bych – říká se o mně, že umím úžasně blafovat.

Autor: Redakce

24.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Štich na prvním tréninku s Kladnem

David Štich byl vidět, i když se nepral

Pořadatelem Valníku je tradičně kapela Totální nasazení ze Slaného. Hvězdami osmnáctého ročníku jsou slovenští Horkýže Slíže nebo česká legendární skupina Visací zámek  (na snímku).
6

Slánský festival Valník to rozbalí v letňáku poslední srpnový víkend

Rozdáváme zdarma zápasové poutače

Kladensko - Výzva pro fotbalové kluby z Kladenska! 

OBRAZEM: V Černuci na kolbišti je i o prázdninách stále živo

Černuc - Členové Sportovní stáje Černuc nezahálejí ani o prázdninách. Na kolbišti mladí i odrostlejší jezdci trénují prakticky denně, ať už drezuru nebo skoky pro nejbližší závody.

Jednání o prodeji stadionu má za sebou první kolo

Kladno - Ve čtvrtek došlo k schůzce primátora Kladna Milana Volfa a předsedy výkonného výboru fotbalového klubu SK Kladno, z.s. Josefa Drahoty. Náplní byl odkup stadionu Františka Kloze do vlastnictví města. Ač se o konkrétní částce nemluvilo, je veřejným tajemstvím, že klub požaduje 45 milionů korun.

Ve Slaném letos zazněly již dvě světové premiéry

Slaný - Některá města či obce zorganizují ročně pár koncertů, v jiných se s hudbou dveře netrhnou. Mezi takové patří i Královské město Slaný, kde se hudbě a kultuře opravdu daří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení