VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Ota Pavel bude navždy spojen s Berounkou

Branov - Poslední březnový den před 39 lety navždy umlklo široké srdce dnes již legendárního spisovatele Oty Pavla, který psal o řece, u které zestárnul a omládnul, o svých blízkých a o sobě, o sportovcích v jejich okamžicích radosti i chvílích beznaděje. Jeho příběhy dodnes mluví k hodně lidem, ale jenom ti od Berounky ví, na jakém kopci sedí Branov a jak to voní v Luhu. U řeky, ve které se připomínají dávno zašlé chvíle s příběhy, ve kterých je skoro všechno pravda a všechno skoro sen. Kolik z nich a těch svých vlastních si dokážeme prožít a kolika z nich se tak trochu bojíme?

4.4.2012
SDÍLEJ:

Ota PavelFoto: Martin Kůs

„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Může vás zachránit jenom zázrak. Nemohu tvrdit, že jsem trpěl jako zvíře, protože žádný člověk neví, jak trpí zvíře. Vím jenom, že jsem zkoušel strašně. Když mi bylo líp, myslel jsem na to, co bylo v životě nejkrásnější.“

Jakou pravdu unese lidská duše? Kolik se nám toho promítne v bezesných nocích? Tam za plotem psychiatrického oddělení zůstaly obvyklé starosti zdravých lidí. Bílá postel a kousek zamřížovaného nebe, takového jako je v Luhu pod Branovem. Řeka voní i smrdí po dešti, břehy zarostlé kopřivami a stejně je to místo tak úžasné a obyčejné, že je tam dobré být někdy sám, někdy se podívat druhému do očí a někdy se mu raději vyhnout. Šedesátimetrová ústavní chodba, království prášků, jiných světů a samoty. Ze dveří vyšla sestřička a na krku se jí rozzářil řetízek se znamením Ryb. Má oči krásné Marie z Luhu. Lavička pod akátem a pod ní plyne celý život. Malá lampička s měkkým světlem, které se dívá do klidné řeky. Maminka… Maminka o Otovi věděla stokrát víc než on o ní. Po stěnách se zapalují desítky drobných ohníčků loučícího se sluníčka. Co všechno ukrývají lidské oči ?

„Neviděl jsem plameny olympijského ohně, ale díval jsem se na ohnivé jazyky, které v jedné červnové noci ve dvaačtyřicátém pozřely Lidice. Buštěhrad, můj tatínek, maminka, bratři, já, my jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo zoufale prázdný. Pak nás postihla strašná rána. Bráškové museli do koncentráku.“

Na nebi je spousta hvězd. Žlutých hvězd z plátna s nápisem JUDE. A opět soukromý biograf na vrásčitém stropě a fialový závěs poustevníka Matouška pod Týřovem. Obrázek za obrázkem. Jez u Nezabudického mlýna, který vypráví o člověku, který u řeky zestárnul a omládnul, který se do řeky zamiloval. U Šímovic skály koncertují Leo Popper a Karel Prošek.

„Ležel v rakvi s krásnými knírky pod nosem, bledý jako sama tetička smrt. Vezli ho na druhou stranu a řeka pod námi plyne miliony let a mě nemohli utišit. Byl už jsem tak starý, že jsem věděl, že nepohřbívám jen strejdu Proška, ale celé dětství a všechno, co s ním souviselo. V té rakvi byla i pravá anglická meruna, studené podmáslí, nakládané ryby a srnčí, pes Holan, pražské vuřty a gramofonová deska Tisíc mil.“

Snad právě v těch nekonečných chvílích po psychiatrických odděleních se začaly Otovi vybavovat všechny ty příběhy z dětství kolem řeky plné ryb, z kraje lidského štěstí i smutku, přívozů a hospod. Byl zase kluk a v noci se mu o tom zdálo … „Plakal jsem štěstím, že jsem poprvé v životě potkal velké štěstí, a plakal jsem také proto, že už to končí a že je možné, že už nikdy nic takového neprožiji.“

Na 31. březen 1973 vzpomíná bratr Jirka: „Byl jsem to právě já, kdo Otího odvážel naposledy z jeho vinohradského bytu do Bohnic. Věděl, že musí jít. Nechtělo se mu, tolik se mu nechtělo. Převlékli ho do ústavního obleku a naposledy jsme se políbili. Pořád jsem myslel na naše rozloučení. Když jsem se vrátil domů, telefonovali mi, že Otí zemřel.“ A další úvahy se dodnes honí hlavou druhému z bratrů Hugovi: „Na jedné besedě vystoupila jedna doktorka a řekla, že se jí nelíbilo, když ho naposledy převezli do Bohnic a dali mu injekci na uklidnění. Po této injekci ho údajně nikdo nekontroloval a našli ho, až když byl mrtvý. Těžko říci, jak to všechno bylo, snažili jsme se dostat k jeho papírům, ale doteď je nemáme. Docela bych věřil, že v tu rozhodující chvíli tam patřičná péče nebyla. Po angíně měl i poškozené srdce. Tolikrát tam byl hospitalizovaný a na psychiatrii nevěděli, že má nemocné srdce.“

Pohled zaletí od lavičky u přívozu v Luhu dál k Rozvědčíku a k Čertově skále a Rybárně, všem těm místům, kde kluk Prdelka našel v člověku člověka.

Autor:Miroslav Koloc

Autor: Redakce

4.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Auto se i s popeláři zřítilo z desetimetrového srázu.

U Libušína se zřítil popelářský vůz ze srázu, dva lidé jsou zraněni

Ilustrační foto

V Kladně Dubí se srazil ford motorku

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Lhota nemá dost. Přivedla i Romana Bednáře!

Lhota – „Posila jako hrom, už to mohu potvrdit. Těšíme se na něj,“ řekl kouč fotbalistů Lhoty Zdeněk Kudela, jehož tým loví na startu nového ročníku krajského přeboru posilu za posilou. O kom tentokrát mluvil? O Romanu Bednářovi!

AKTUALIZOVÁNO

Ve Zvoleněvsi havarovala řidička, její auto skončilo v poli

Zvoleněves - /FOTOGALERIE/ Při projíždění obce Zvoleněves nezvládla v neděli v podvečer mladá šoférka řízení a se svou červenou Škodou Felicií vjela do příkopu, kde se auto převrátilo přes střechu a skončilo na kolech v bramborovém poli. Informaci o nehodě potvrdil Kladenskému deníku policejní mluvčí Zdeněk Chalupa.

OBRAZEM: Na vodárně zněla tvrdá muzika

Stochov - Zhruba dvě stě fanoušků opravdu tvrdé muziky si nenechalo ujít sobotní Vodárnafest. Na pódiu se vystřídaly harcorové a punkové kapely Satisfucktion, pořádající domácí E.O.S., dále Projekt Parabelum, Senzorshit, Meresiew, Emphatic a Stuck in Mind.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení