Jeřábník musí mít při své práci neustále čistou hlavu

Jak jste se vlastně stal právě jeřábníkem?

Od táty. Tohle povolání se u nás dědí z generace na generaci. Táta je celý život na jeřábech a já s ním už odmalička jezdil po montážích. Jakmile jsem měl ve škole volno, tak hned hurá s ním do práce. Vlastně odmala bylo jasné, že budu jeřábník. Už jako dítě jsem byl rozhodnutý. Dřív se žilo po stavbách, maringotky atd., takový trochu kočovný život téměř jako cirkus Humberto (smích). Dřív nebylo po Čechách tolik firem s jeřáby, jako je dnes, takže táta pracoval u Konstruktivy a jezdil do různých koutů republiky.

A to vás maminka jako malého klučinu pustila na několik dní, abyste s tatínkem kempoval kdesi na opačném konci republiky v maringotce?

Určitě a byly to úžasné zážitky. Bylo to krásné dětství. Dělávalo se nezřídka od pondělí do čtvrtka a tři dny volno. Dnes je to honička od rána do večera včetně sobot, nedělí.

Říkal jste, že konkurence je velká. Přitom se na druhou stranu od rána do večera nezastavíte. Čím to je?

Nevím, možná trochu šikovností (smích). Lidé si navíc mezi sebou řeknou, pokud jsou s vaší prací spokojení. Setkal jsem se s řadou jeřábníků, kteří na zakázku nejeli, protože řekli, že to udělat prostě nejde. Ale neznám přece slovo „nejde", pokud to nezkusím.

Máte tedy vlastní firmu?

Táta má svůj jeřáb už deset let. Já byl dlouho zaměstnancem u různých firem, teď mám zhruba pátým rokem taky svůj jeřáb.

Existuje mezi jeřábníky solidarita co do referencí?

Většinou všichni z regionu, kdo máme jeřáby, mezi sebou komunikujeme. Vždycky se na někoho navalí tlak práce, takže si ji předáváme mezi sebou. Určitá solidarita určitě funguje.

Co je na vaší práci nejsložitější?

Tohle je takový druh povolání, u kterého se, myslím si, nedá úplně všechno naučit. Spoustu věcí se naučíte, samozřejmě, ale podle mě  k jeřábu se člověk musí takříkajíc narodit. A není to jen můj názor. Zkrátka musíte umět zvládat určité riziko, které je vždy a ne malé. Jsou samozřejmě věci složitější a věci jednodušší, ale nikde nesmíte při práci s jeřábem podcenit bezpečnost. Pracujete neustále mezi lidmi, jsou kolem vás, pod vámi. Bezpečnost musí být vždycky vysoká a vy musíte mít neustále čistou hlavu, nesmíte být myšlenkami někde jinde. Musíte se soustředit vysloveně na svou práci, jinak je to prostě v háji.

Jaké máte zkoušky?

U jeřábnických zkoušek je spousta skupin. Jsou mobilní jeřáby, věžové jeřáby, portálové jeřáby atd. Já mám zkoušky na všechny, to v dnešní době musíte mít. Jeden den pracuju s mobilním jeřábem, pak šup hned přesun na věžový, dneska je taková doba.

Jakou práci děláte s jeřábem nejčastěji?

Teď je určitý boom staveb rodinných domů. Dřevostavby hodně frčí. Nezřídka se pracuje také třeba na bioplynových stanicích. Ale rodinné domky tvoří odhadem 80 procent našich zakázek. Děláme i vyprošťování po dopravních nehodách.

S čím nejzajímavějším nebo podle vás nejsložitějším jste jeřábem manipuloval?

Každá věc je vlastně složitá. Třeba u dopravních nehod. Dostat zpátky na kola kolos v podobě havarovaného kamionu, který má kolem 30 tun, není legrace. Nebo práce se skleněnými fasádami s přísavkami. Jak to nevisí na háku, stejně máte maličko pochyby. Zkrátka přísavky, i když jsou pochopitelně atestované, vyzkoušené, vám tolik jistoty nedodají. Háček je háček.

Kde působíte? Existuje ještě onen kočovný život, který jste poznal v dětství s tatínkem na montážích?

Dneska už ne. Působíme převážně v regionu. Jsem z Břežan II, takže Českobrodsko, Kolínsko, někdy se zajíždí třeba na Královéhradecko, k nehodám na dálnici.

Co se vám na vaší práci nejvíc líbí?

Možná i to, že je člověk svým pánem. Také to není stereotypní práce, každou chvíli děláte něco jiného. Jiné je to na stavbách, jiné u nehod atd. Někdy jsou to jednodenní akce, tu rodinný domek, tu usadit jímku atd.

Jste svým pánem, ale od rána do večera v pracovním procesu, že?

To je pravda (smích). Za deset, možná patnáct let zpátky jsem neměl dovolenou. Letos už jsme ji měli s rodinou naplánovanou a objednanou, ale nakonec jsem ji musel zrušit. Nebyl to zahraniční zájezd, jen po Česku, ale stejně. Snažil jsem se, seč to šlo, ale stejně jsem to nedokázal. Dostal jsem práci na měsíc a zrovna to bylo v době, kdy jsme měli naplánovanou dovolenou.

Co na to rodina, nevyčítá vám někdy vaše pracovní nasazení?

Potkáváme se v podstatě večer, manželka také celý den pracuje. Děti vídáme samozřejmě nejvíc o prázdninách, ale když jsem doma, ráno je v pohodě vypravím do školy.

Máte syna? Bude taky jeřábník?

Ano mám a jeřábníkem nejspíš opravdu bude. Už se mnou jezdí. Baví ho to. Bude mu 12 a dokáže sám sbalit jeřáb, lidé si ho fotí. To je prostě v krvi.