Skromný pedagog odmítl nominaci na učitele roku

Pavel Tomáško se věnuje studentům v několika uměleckých školách a v těchto dnech mohl bojovat v soutěži o Zlatého Ámose, což je cena pro nejlepšího kantora roku. Rozhodl se však soutěže neúčastnit a raději věnovat energii svým žákům. “Zlatého Ámose by si zasloužilo mnohem více učitelů,” vysvětlil Pavel Tomáško jeden z důvodů, proč se nakonec soutěže nezúčastnil.

Přihlášení byla pravděpodobně iniciativa jeho kolegů. Žáci se potom jali podepisovat nominační archy. “Překvapila mě spontánnost, rychlost a ochota podepisovat mou přihlášku, ale myslím, že to, co dělám, není nutné zviditelňovat,” vyjádřil Pavel Tomáško své pocity. A tak poděkoval na pedagogické radě a nyní se snaží kromě práce s dětmi pracovat se svým komorním orchestrem.

Kladenský komorní orchestr (KKO), založil teprve nedávno. Jeho členy jsou žáci i kantoři uměleckých škol. I v dnešní době se najdou lidé, již nacházejí v klasické hudbě zalíbení. Přestože nemá masovou podporu a v Kladně a okolí není mnoho vhodných prostorů k pořádání klasických koncertů, Pavlu Tomáškovi nechybí odhodlání neošidit českou kulturu o kvalitní hudební zážitky.

Nadšení pro věc

Ohlasy na svou činnost má od dětí kladné, i když přiznává, že je rozdíl mezi tím, jestli se snažíte zaujmout žáka při individuální nebo hromadné výuce. S počtem žáků náročnost jednoznačně stoupá.

A jak působí při hodině? “Jednoznačně plný energie a nadšení,” tak ho popisuje jeden z těch, které Pavel Tomáško učí hudební nauku. Nejen v Kladně, ale i Slaném. Jeho oborem jsou, kromě violoncella, klavír a hudební teorie.

Na pedagogickou i hráčskou profesionální kariéru připravil několik desítek studentů. Někteří z nich jsou i v cizině. Jako jednoho z mnoha úspěšných lze jmenovat třeba Petra Pitru, prvního violoncellistu Karlovarského symfonického orchestru.

Tomáško vysvětlil svůj úspěch u žáků: “Pomohlo mi střídání kantorské i koncertní práce. Baví mně se s žáčkem sžít, něco se o něm dozvědět. Na základě souznění pak začneme pracovat.”

Hudba v rodině byla, je a bude

K hudbě vedla Pavla Tomáška jeho maminka již od dětství.
“Máma učila pětapadesát let zpěv a hru na klavír. Měla mnoho úspěchů jako vedoucí sboru i jako pedagog jednotlivých studentů,” popsal Pavel Tomáško.
I když dvacet let vedl smíšený pěvecký sbor Gaudium, který převzal právě po své mamince, rozhodl se věnovat hlavně violoncellu.

Syn a manželka mají pro hudbu více než pochopení. Například k výročí svatby hrálo violoncellové kvarteto přímo u Tomášků na zahradě. Synovi by ale otec profesionální dráhu nedoporučoval: “Nechtěl jsem, aby syn Pavel šel na profesionální hudební dráhu, ač je talentovaný. Ať dělá civilní zaměstnání a přitom se věnuje hudbě jako koníčku.”

Ve volném čase se učitel hudby věnuje včelám a plánuje svá včelstva rozšiřovat.