Posluchače jímá hrůza, sedí jako přikovaní a nevěří svým vlastním uším. Národem milovaní a oslavovaní čeští vítězové světového hokejového šampionátu z roku 1949, srovnatelní s našimi Zlatými hochy z Nagana 1988, se rázem stali těmi, které držitelé moci po Vítězném únoru poslali za odměnu do lágru.

Neuvěřitelné? Jak se z miláčka národa stane přes noc rozvraceč republiky a nepřítel socialismu? To se v rámci programu Příběhy bezpráví s názvem Postavení mimo hru dozvěděli včera žáci velvarské základní školy.

Jeden z posledních dvou žijících účastníků vykonstruovaného policitického procesu padesátých letech minulého století, slavný český hokejista Augustin Bubník (82), přišel dětem vyprávět o tom, jak tým mladých nadějných sportovců dostala politické zvůle na mnoho let za mříže a na nucené práce do uranových dolů.

Díky pozdější amnestii si nakonec hokejisté nemuseli odpracovat v nebezpečném radioaktivním prostředí celý trest. I tak ale strávili v nelidských podmínkách a zbaveni vší důstojnosti v pracovním táboře pět krutých let.

Podlomené zdraví některých z nich bylo i po propuštěnípředzvěstí blízké smrti. Přestože s Augustinem Bubníkem osud nemile zamával ještě mnohokrát, když utrpěl vážný úraz, který ho navždy vyřadil ze hry, ovdověl nebo se coby úspěšný trenér finské reprezentace na konci šedesátých let vrátil do vlasti s tím, že také české národní mužstvo dovede k úspěchu.

Skončil však zato pouze jako prodavač uzenin, nikdy se nedal zlomit a své velké lásce – hokeji se věnuje dodnes. Nezatrpknul, ale nezapomněl a staré časy hodnotí objetivně.

„Komunismus byl ve sportu úžasně dobrý po finanční stránce, protože na něj šlo hodně peněz, ale co se týče polické oblasti, byla to pro mnohé sportovce likvidace.

Stačilo, když na někoho pověsili člověka od státní bezpečnosti, takzvané Očko, a ten pokud zjistil, že se reprezentant s někým v zahraničí setkal, už nikdy více nesměl vycestovat.

Stačilo jen malé oznámení na někoho a byl s vámi konec,“ připomněl doby nedávno minulé Augustin Bubník,“ přičemž při vzácném setkání upozornil děti i na to, že svoboda není samozřejmostí, a jak je velice důležité si jí vážit.