,,S jezdeckým sportem jsem začínala ještě na základní škole v polovině sedmdesátých let. Vždy jsem měla ráda zvířata a ke koním mne to přitahovalo nejvíce,“ vzpomíná Markéta.

Postupem času pronikala stále hlouběji do tajů jezdeckého umění, postupně začala i závodit. V době svých gymnaziálních studií už startovala na mistrovství republiky.

,,Vždy jsem se věnovala pouze parkurovému skákání,“ připomíná starostka oddílu. V osmdesátých letech přešla do kategorie dospělých a dostavily se první úspěchy. ,,V jezdectví samozřejmě záleží na umění jezdce, ale především na kvalitě koně. Sebelepší jezdec na špatném koni nemůže dosáhnout výrazných úspěchů. Já dostala kvalitnějšího koně až v dospělém věku. Byl jím valach London. S ním jsem byla osmá na mistrovství republiky,“ vypráví Markéta.

Další úspěchy měla až po listopadu 1989, kdy jezdecký oddíl na Sletišti přešel pod správu obnoveného Sokola. Markéta tehdy jistou dobu působila v soukromé stáji, kde jezdila dvě kvalitní klisny Veronu a Vltavu. S těmi se ovšem účastnila spíše oblastních a krajských závodů.
,,V té době jsem si už připravovala další dva kvalitní mladé koně – Démona a Takona,“ vzpomíná. S koni, které si sama vychovala, dosáhla dalších úspěchů.

,,Své poslední závody jsem absolvovala před pěti lety. Poté jsem se začala věnovat cvičitelské práci u mládeže. V jezdeckém sportu má cvičitel poněkud jinou roli než trenér. Zatímco ten připravuje k závodům koně i jezdce, cvičitel se zaměřuje pouze na výchovu jezdců,“ vysvětluje Markéta, která je již řadu let držitelkou licenčního cvičitelského průkazu po úspěšném absolvování kurzu. Několika jejím svěřenkyním se již podařilo získat jezdeckou licenci.

,,V oddílu máme kolem 25 členů ve věku zhruba od 11 do 25 let. V jezdeckém sportu na věku jezdce v podstatě nezáleží, což případně dokazuje náš současný nejúspěšnější žokej Vána,“ připomíná Markéta.

V jízdárně na Sletišti je prakticky denně. Kromě cvičitelské práce u mládeže se současná starostka oddílu musí věnovat i dalším záležitostem, nejen organizačním problémům, ale třeba i péči o dobrý fyzický stav koní. Těch je v jízdárně ustájeno také kolem pětadvaceti. Většina z nich ale patří soukromým vlastníkům, kteří za ustájení platí.

,,Jezdecký sport je založen především na penězích. Koní máme sice dostatek, ale především jde o ty, kteří patří našim zákazníkům. Objekt jízdárny si navíc kvůli svému stáří žádá ustavičnou péči a údržbu. Tu ale můžeme uskutečnovat jen po etapách,“ uzavírá Markéta Fialová. Autor: Luboš Hora