VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Berkovec: Chvála bláznovství, dobrého piva a jídla

Slaný - /ROZHOVOR/ Ti, kteří se dostanou častěji za hranice všedních dnů, stejně jako Standa Berkovec, mají nám ostatním vždy o čem vyprávět. Ať už vám světoběžníci líčí cokoli, dobré jídlo a pití v rozpravě nakonec tak nějak převáží.

6.6.2011
SDÍLEJ:

UVAŘIT DOBRÉ pivo, stejně jako pokrm, je skutečné umění. Že to je věda a opravdová alchymie, si vyzkoušel Standa Berkovec vlastnoručně pří první várce nového slánského piva.Foto: Foto: Jiří Jaroch

Jsi patronem nového slánského pivovaru Antoš. I zde se potvrzuje, všude dobře, doma nejlépe. Předpokládám, že máš i kladný vztah k pivu?
Pochopitelně! Ve Slaném se vždycky pilo krušovické pivo. Jezdil jsem s tatínkem dělat do Krušovic propagaci – pamatuji ještě starou bednárnu. V té době dělal ředitele pan Máša. A protože život vymýšlí úžasné scénáře, potkal jsem se s jeho vnukem coby sládkem pivovaru Antoš. Pomáhat při vaření první várky piva pro mě byla velká čest.


Máš k tomu místu nějaký osobní vztah?
K Modletickému domu, kde dnes nový slánský pivovar Antoš sídlí, mám stejný vztah, jako k rodnému městu a zejména památkám v centru – velmi osobní. Ta vazba je ještě pevnější a niternější, než jsem si kdy dokázal představit. Vyučil jsem se jako knihtiskař v nedalekém domě a tiskárně rodiny Kočkovy. Jako učedník jsem prolézal sklepy pod náměstím.

Coby čtrnáctiletého výrostka mě nechal farář Standa Prokop prolézat střechy, věže a zvonice kostela svatého Gotharda. Když jsem se stal členem Svazu komínářů ČR, vylezl jsem s kamarády několik slánských komínů a padesátiny oslavil zvednutím ruky na komínu ČKD – má totiž 49 metrů a bylo potřeba dotáhnout těch padesát.


Je vidět, že své rodné město Slaný opravdu miluješ?
Mám své město moc rád a vždycky jsem byl vyhlášený patriot. Několikrát jsem vynesl městský znak v Himálaji do slušné výšky, vozil jsem ho vždycky na dveřích novinářského auta na rallye Dakar. Zemi a kámen z našeho města od starosty Ivo Rubíka jsem vynesl až do prvního výškového tábora pod

Everest přes ledopád Khumbu a kámen z Everestu přinesl zpátky jemu. Ale abych se vrátil zpět k pivovaru – myslím, že je úžasné, když památky žijí. Jinak je to mrtvé a sterilní. Je to dobrý projekt, dobrý nápad a hlavně je za tím velký kus práce. Ten dům mohl dopadnout všelijak – vezměte si jen jako příklad Grand! Nebýt starostovy urputnosti, dobré vůle města, zastupitelů i rady, mohl ten dům, zastavený bůhvíkde, skončit jako ruina.


Když se bavíme o pivu, k dobrému moku se hodí i kvalitní pokrm, jakému ty dáváš přednost?
Jsem Čech a jím všechno. Opravdu, ještě jsem ve světě nenarazil na něco, co bych nesnědl. K pivu se hodí tolik dobrůtek klasické české kuchyně – od pivních sýrů, tvarůžků, klobásek, celé zabíjačkové škály až po pozdrav
z maďarské kuchyně – guláš. Moc rád vzpomínám na matesy v oleji nebo feferonový salát, který jsem si kdysi dával
v hospodě Na Skále.


Je nějaká specialita právě v Antoši, kterou si dáš s chutí, a kterou bys doporučil?
Jednoznačně jehněčí kolínko se staročeskou kaší. Nabídli jsme jen tuto samotnou kaši novinářům při křtu knihy Tomio Okamury „Umění vládnout“. Po kaši se jen zaprášilo a ležák i polotmavá třináctka taky chutnaly! Jako předkrm bych doporučil pivní sýr s panákem piva mebo vynikající škvarkovou pomazánku s rozpečeným čerstvým chlebem a pro velké jedlíky výbornou zelňačku. Ale to je fakt porce pro velký hlad a jednoznačně i pro velké gurmány.


Jsi zcestovalý člověk. Nabízí se otázka, který nejlahodnější či nejkurioznější pokrm jsi kde na světě okusil?
Vynikající byl krokodýlí steak, který jsem právě ochutnal při natáčení cestopisu Koření na Mauriciu na krokodýlí farmě Ka Vanilla. Miluju švýcarský raclette
z roztaveného sýra. Jedl jsem smažené kobylky v Balikpapanu na Borneu, výbornou kukuřičnou kaši se smetanou a slaninou v bývalé četnické stanici v Koločavě v Shidni Karpatech, vynikající kobylí sýr bestlak v Darchánu
v Mongolsku, kaši z campy a čaje s jačím máslem u chrámu Rongbuk v Tibetu. Myslím, že člověk by měl poznávat etnika, národy i země i přes jejich kuchyni.


Jako novinář, který se sám stará o domácnost, pokud nejsi zrovně někde ve světě, si sem tam musíš jistě i sám uvařit, jaké jídlo děláš nejraději?
Sám sobě moc nevařím. Mám rád kuře curry nebo massala a nebo nepálský dhal-bath, který umí výborně naše kamarádka Muna Khumari Thákuri. Můj bývalý švagr Honza dělá na rodinných obědech zase výbornou kachnu na egyptském koření. A můj synovec Kubajz se stal odborníkem na italskou kuchyni, kterou miluje stejně jako italské motocykly. Taková jeho česko – italská česnečka, to je velká dobrota.


Patříš spíše k velkým gurmánům nebo nejsi nijak zvláště vybíravý?
Vůbec nejsem vybíravý, vždycky mi všude říkali, že jsem vděčný strávník. Ale čím jsem starší, tím více oceňuji i v klidu a souladu jídel i nápojů zkomponované menu. Když je všechno tak, jak má být, je to jako dobře napsaná a odehraná symfonie.


Má vůbec tak vytížený člověk a světoběžník čas na to se zdravě a pravidelně stravovat?
Nemá. Když jste navíc ještě typický blíženec, tak ho to ani nebaví. Zaběhlý pravidelný řád je sice záruka toho, že věci fungují. Ale taky to může být pěkná nuda!


Podle mě ale jistou životosprávu dodržovat musíš. Vypadáš skvěle, energie z Tebe jen prýští. Máš nějaký tajný návod pro čtenáře, jak být stále fit i přes to, že člověku už není dvacet?
Pracovat. A dělat pokud možno to, co mě baví, z čeho mám dobrý pocit a co obohacuje i ostatní. To je jeden z důvodů, proč jsem kromě trochu extrémního a občas bláznivého pojetí žurnalistiky a výtvarničiny začal dělat i kovařinu. Když člověk energii rozdává, je to někdy strašně vysilující. Ale zase ji dostanete zpátky, pokud tenhle přirozený koloběh vnímáte pozitivně.


Takže pracovat a současně se usmívat, je ten nejlepší recept na věčné mládí a záruka úspěchu?
Myslím, že když lidi dávají do své práce i kus srdce, je to znát. To se týká i pivovaru Antoš. Znám své paplhaimské. Jedna paní povídala, Karel říkal, že slyšel. Slaňáci jsou trochu zvědaví, co to tam vlastně kutí a co se tam děje, slyšeli o dobrém pivu… Nejlepší je jít tam, prohlédnout si sklepy, ochutnat pivo přímo z tanku, posedět na zahrádce nebo ochutnat letní menu, které je postavené na salátech a těstovinách.

Dýchne na vás historie, kterou nám závidí celý svět. Pamatuju si, jak jsem kdysi paní Riů z Japonska ukazoval naše město, kostel sv. Gottharda i Modletický dům. Ale protože se psal rok 1984, nebylo kam ji vzít do pěkné restaurace s typickou gastronomií.
Dnes bych ji vzal k Antošovi! A když už se bavíme o jídle a o práci, do které se dává kus srdce - takový šikovný a nadšený kuchař radost jen rozdává. To snad ani není povolání, ale poslání! Budiž pochváleno, stejně jako umění vařit dobré pivo!

STANDŮV TIP
Na talířích našich předků dominoval hrách, v novověku zase brambory. Spojili jsme tyto dvě suroviny dohromady, přidali pečenou cibuli, čerstvou majoránku a kaše byla na světě.
S pomalu pečeným kolínkem v bylinkách a mořské soli krásně ladí a restované kyselé cibulky dominantu jehněčího výpeku jenom umocňují.
Recept 2 osoby:
2 jehnečí kolínka
mořská hrubá sůl
olivový olej
směs čerstvých bylin
česnek
kyselé cibulky

Ráno vše promícháme, večer můžeme péci. Nejlépe v horkovzdušné troubě pod pokličkou a do měkka. Příprava trvá cca 2 hodiny při 150 stupních.

Na staročeskou kaši potřebujeme:
půl vařeného hrachu
půl pečených brambor
pečené měsíčky cibule
sůl
pepř
lístečky čerstvé majoránky
lžička másla nebo smetany
Vše důkladně roztlučeme a v rendlíku na slabém ohni prohřejeme. Do talíře na kaši položíme koleno a přelejime výpekem, ve kterém jsme prohřáli orestované kyselé cibulky.


Autor: Kateřina Husárová

Místo události:
6.6.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zleva tři šampionky: Druhá v pořadí Veronika z Rakovníka, Třetí místo Běla rovněž z regionu a první Kateřina ze Slaného na slánském kole Ywes Prim z roku 1937
25

Cyklování: Recesistický závod retro kol pobavil

Běh na Haldu.
12

Na rozpálené Haldě padaly rekordy

Holub to na Budějovice umí. Jeho gól zajistil Velvarům historický triumf

Velvary /FOTOGAERIE/ – Antonín Holub to uměl na České Budějovice už jako záložník ligového Kladna, dokonce jim dal i důležitou branku. V sobotu se mu to povedlo znovu. Už ale v dresu divizních Velvar a byl to zásah vpravdě historický. Slovan poprvé ve své historii vyřadil ligový klub po výsledku 1:0.

Dny lidové architektury byly zakončeny v Třebízi

Třebíz /FOTOGALERIE/ - Slavnostní zakončení již pátého ročníku Dnů lidové architektury, tentokrát pořádaných ve Středočeském kraji, se uskutečnilo v sobotu v Národopisném muzeu Slánska v Třebízi. V rámci této akci nabídlo muzeum v sobotu i v neděli bohatý program. Zakončení se zúčastnili významní hosté včetně náměstka ministra kultury Vlastislava Ourody, zástupců Národního památkového ústavu, Kotěrova centra architektury nebo také Přemyslovských středních Čech. Nechyběli samozřejmě ani iniciátoři celé akce Oldřich Janota a Pavel Bureš.

Mexičanka Edna Gómez Ruiz se stala čestnou občankou Lidic

Lidice /FOTOGALERIE/ - Obřadní síň Obecního úřadu Lidice se zaplnila až do posledního místečka. Všichni zúčastnění sledovali slavnostní předání čestného občanství mexické občance Edně Gómez Ruiz. Stalo se tak u příležitosti pětasedmdesátiletého výročí vypálení Lidic, čestné občanství bylo mexické dámě udělen za její záslužnou činnost.

Na silnici u Slaného se stala vážná nehoda, zasahoval i vrtulník

Slánsko - /FOTO, VIDEO/ V sobotu odpoledne se stala kolem šestnácté hodiny na silnici I/7 u Slaného vážná dopravní nehoda. Stříbrná škodovka kombi jela ve směru od Prahy na Chomutov. Poté vjela do protisměru a skončila v poli. Dva lidé byli zraněni.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení