Hrušeň byla také zanesena Agenturou ochrany přírody a krajiny do příslušného rejstříku památných stromů České republiky pod kódovým označením 4930. V neděli pak byla označena cedulkou.

Prohlášení hrušně památným stromem, o což usilovalo občanské sdružení Lidice, se ale neobešlo bez komplikací. Žádost podpořil odbor životního prostředí kladenského magistrátu. Proti se ale odvolal Klub alternativního života Kladno (KAŽ), jenž byl jedním z účastníků řízení. Důvodem prý byly připomínky zpochybňující, zda má být památným stromem prohlášena právě tato hrušeň, stejně jako výhrady k jejímu označení příslušnou tabulkou. Celou záležitostí se proto znovu zabýval krajský úřad, který odvolání KAŽ zamítl.

Hrušeň zasadili před válkou Anna Peková s obecním strážníkem Václavem Vandrdlem. Nacisté v roce 1942 srovnali obec se zemí. Nechali pokácet všechny ovocné stromy ze zahrad a sadů, aby se podle nich nedaly odhalit žádné stopy po vesnici. Výše uvedená hrušeň byla tehdy slabým kmínkem a jejich běsnění přežila jen obrovskou náhodou. „Byla zčásti zasypána ruinami špýcharu. Při demolici nedalekého kostela jí tlaková vlna urazila korunu. Nacisté ji proto asi považovali za zničenou. Dokázala se ale vzpamatovat,“ uvedl předseda občanského sdružení Lidice Antonín Nešpor.

Zatímco Václavův život vyhasl na dvoře Horákova statku, Anna Peková se v roce 1945 do Lidic vrátila z koncentračního tábora. „Právě její svědectví a dobové fotografie dokazují autentičnost hrušně,“ poznamenal předseda.

Tento strom má pro přeživší obyvatele původních Lidic velký význam. Právě kolem něj hnali nacisté muže na sever do Horákova statku a ženy a děti do školy. „Je tedy živým symbolem násilného rozdělení zdejších rodin,“ prohlásil lidický starousedlík Antonín Nešpor.

V plánu má zaměřit několik dalších stromů. Poukazuje také na fakt, že za hranicemi pietního území se nacházejí základy pěti ze 102 domů původních Lidic. Proto by podle něj bylo správné o toto místo památník rozšířit.