Jeho salon v Kladně má jméno a prestiž. Zkušenosti totiž kadeřník Jiří Kožíšek sbírá na stážích po celém světě. I díky tomu si vytvořil na Kladensku svou vlastní značku a postoupil také do finále mezinárodní kadeřnické soutěže Aichi.

Jak se Aichi liší od klasického Kadeřníka roku?

Je tam pár rozdílů. Aichi je spíše o celkové změně image. Úroveň je ale stejná. Dostanete jedno zadání, určený čas, vylosujete si modelku a musíte celkově změnit vlasy, make-up i oblečení. Výsledek tedy závisí nejen na práci kadeřníka, ale důležitou roli hraje i práce stylisty a vizážisty.

Kolik měla soutěž kol?

Tři. V prvním kole jsem si sám vybral slečnu, kterou budu měnit. Nafotili jsme ji před a po proměně u nás v salonu. Na základě této práce nás porota vybrala. Proměna se líbila, a tak jsem postoupil do semifinále.

Podle čeho jste si slečnu vybíral?

Výběr jsme udělali formou soutěže přes sociální síť. Klientky nám na e-mail posílaly své fotky. Modelka, kterou jsem si vybral, mě zkrátka něčím velmi zaujala. Viděl jsem v ní ten správný potenciál.

Jak jste ji proměnil?

Měla původně delší vlasy a odrostlé melíry. Celé jsme to proto odbarvili, pročistili a vystínovali. Aby to vypadalo svěže.

Další adeptky jste si ale už vybrat nemohl, je to tak?

Ano. Vylosoval jsem si číslo, pod kterým se skrývala neznámá modelka. Měl jsem sedm hodin na to, abych vše nejen vymyslel, ale i provedl celkovou změnu vizáže.

Je možné, že vám vylosovaná modelka nesedne? Například se asi složitěji provádí změna s krátkými vlasy, kde není moc co upravovat.

Jistě. Vždy je to svým způsobem risk. Ale na tom se ukáže právě ta profesionalita dotyčného jedince. U krátkých vlasů je to určitě složitější. Tam se dá změnit maximálně barva a trochu upravit a vystylovat střih.

Měl jste štěstí na modelky?

Řekl bych, že ano. V semifinále jsem si vylosoval slečnu, která měla docela dlouhé vlasy. A hodně jsme zkracovali. Odcházela s vlasy po ramena. Přesto podotýkám, že úspěch rozhodně nezaručí vždy jen radikální změna.

Je potřeba nejen přijít na to, v čem bude dotyčná vypadat a cítit se dobře, ale navíc to 
s ní také prodiskutovat?

Určitě. Důležité je si s modelkou nejdříve sednout a popovídat si s ní. Jaké odstíny má ráda, co se jí líbí, jak se obléká a v čem se cítí pohodlně. Je žádoucí, aby proměnu snášela a prožila dobře. Musíte se dostat a proniknout do jejího uvažování.

Kolik účastníků se do soutěže celkem přihlásilo?

Úplně přesně nám to neřekli. Ale odhad, který jsem někde vyčetl, byl kolem jednoho tisíce kadeřníků z České republiky i ze Slovenska. Porota pak z toho vyfiltrovala dvacet čtyři lidí do semifinále. Do finále nás potom postoupilo už pouze jedenáct.

Znal jste práci svých konkurentů?

Jistě, že jsme se podívali. Člověk takto čerpá také inspiraci pro další kola. Ale ono v tom shonu, který při soutěži byl, to šlo docela ztěžka.

Jak byste zhodnotil tedy svou práci?

Dobře. Měl jsem skvělé spolupracovníky, kolegy i výborné modelky.

Takže jste s bronzovou příčkou spokojený?

Ano. Umístit se jako třetí z tisíce při tak velké konkurenci je krásný pocit, který lze jen těžko popsat. Všem kolegům bych to přál. Galavečer s vyhlášením výsledků se konal v Praze a pro mě byl krásný. Moc jsem si ho užil. Vždyť jsem byl na stupních.

Čtěte také: Objevte svůj styl. Buďte krásné, ale hlavně samy sebou, Deník zve ženy k proměně