Josef Lesákse po volbách v roce 1946 se stal nejmladším poslancem Národního shromáždění. Do dějin vstoupil 23. února 1948, kdy v Praze organizoval protikomunistickou demonstraci, která skončila pochodem na Pražský hrad. Cílem bylo vyzvat prezidenta Edvarda Beneše, aby nevzdával zápas o demokracii v republice. Později byl zřejmě prvním poslancem, kterého tehdejší Národní shromáždění zbavilo imunity a vydalo k trestnímu stíhání. Proto se pokusil opustit republiku, ale při útěku byl zatčen a poté odsouzen.

Komunisté ho poslali do tábora nucených prací v Kladně-Dubí, který opustil v roce 1952. Následně byl vykázán ze dvou bytů a z politických důvodů dostal zákaz pobytu v Praze, což platilo i pro jeho rodiče a ostatní příbuzné. Tehdejší ředitel kladenských dolů mu přidělil byt za podmínky, že nastoupí do trvalého poměru k práci pod zemí. Nabídku přijal a v Kladně žil až do konce života. V dolu Zápotocký strávil Josef Lesák téměř třicet let.

Po listopadu 1989 se vrátil do politického života. V roce 1990 byl členem jedné z komor tehdejšího federálního parlamentu – České národní rady.

V poválečném období se kromě prezidenta Edvarda Beneše setkával také s tehdejším ministrem zahraničí Janem Masarykem. V Československé straně národně socialistické působil po boku Milady Horákové.

V září 2008 obdržel čestné občanství města Kladna. Prezident Václav Klaus ho o měsíc později u příležitosti státního svátku vyznamenal Řádem T.G.M. za zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Od bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové obdržel záslužný kříž II. stupně.

,,Byl to velmi inteligentní člověk. Výborně se s ním povídalo. Zajímavé je, že nikdy nebyl zahořklý a nestěžoval si na to, co se mu stalo. Stále myslel pozitivně,“ prozradil Deníku tajemník kladenského magistrátu Zdeněk Slepička, který měl tu čest se několikrát s významným Kladeňákem setkat.