Olga Mauleová se narodila 3. ledna 1926 českým rodičům na Ukrajině v obci Jedvanina v Chmelnické oblasti. Babička Olgy se na Ukrajinu dostala jako tříletá se svými rodiči, kteří od Jadwigy Jagelonské koupili pozemek, na němž žili a hospodařili 76 let. Za druhé světové války byl švagrOlgy Mauleové zapojen do podzemního hnutí. Hrozilo ale prozrazení a smrt pro celou rodinu, proto se jako velmi mladá aktivně zapojila do odbojové činnosti. Tehdy ještě pod rodným jménem Olga Ivanovna Kamínková působila v partyzánském oddíle velitele Šišky. V roce 1947 se z Ukrajiny přestěhovala do naší republiky.

Olga Mauleová se obyvatelkou Kladna stala ve svých šestatřiceti letech. Předtím žila ve Stříbře, Kladrubech a Terezíně. S manželem se vzali v roce 1948, žijí spolu přes 67 let. Vychovali tři děti. Nejprve se jim narodily dcery – dvojčata, pak syn. Radují se z vnoučat i pravnoučat.

„Moji rodiče se přistěhovali z Plzně do Kladrub. Tatínek si zařídil cukrařinu, já jsem byl také vyučený cukrář a potřebovali jsme někde nakupovat mléko. Poprvé jsme ho pořídili u rodičů Olgy. Nákup mléka se mi stal osudným. Po návratu z vojny jsme se vzali. Dodnes společně vykonáváme domácí práce, dělba práce funguje. Olga vaří, já myji nádobí," zavzpomínal manžel Olgy Mauleové, Miroslav.

Několikrát společně navštívili její rodnou Ukrajinu. „Byli jsme v obci Jedvanina, odkud pocházím. Nejdobrodružnější byla první cesta v roce 1958, kterou jsme s manželem podnikli na motorce. Další jsme uskutečnili autem a vlakem. Rovněž naše děti s námi Ukrajinu navštívily. Z mé tamní rodiny už ale nikdo nežije. Nedávno mi zemřela sestra, které bylo třiadevadesát let. Ani vesnici Jedvanina dnes na mapě nenajdete, musíte hledat Novosilki," uvedla Olga Mauleová.

U příležitosti narozenin vzpomínala na svého otce Jana Kamínka, který sloužil v Kyjevě jako ženista na Dněpru. Byl navíc dobrý hospodář. Připomněla Pečorskou lávru v Kyjevě – chrámy a pohřebiště význačných osobností, kterou s tatínkem navštívila. Také zavzpomínala na kyjevské osobní setkání s Tomášem Garrigue Masarykem. To jí bylo deset let.

Z Ukrajiny si do Čech přivezla zvyklosti a recepty volyňské kuchyně. Dodnes vaří holubce, boršč a samozřejmě pelmeně. Formu na ně jí přivezla neteř z Kyjeva. Šťovíková polévka, to je prý nezapomenutelná chuť dětství a mládí.

Řeč byla samozřejmě i o těžkých válečných letech. Olga Mauleová si stále dobře vybavuje svou činnost v partyzánském oddíle, například jak přepočítávala půldruhého tisíce nábojů patron, ale i na nebezpečné chvilky, kdy se v lese ukrývali v jámě před palbou střel a měli štěstí, že přežili.

Dvakrát přecházela frontu směr Brest – Koval (město Koval bylo strategické místo, byl to klíčový železniční a silniční uzel v Pripjaťských bažinách). Za svoji statečnost v boji s nepřítelem obdržela mnoho vyznamenání a medailí, a to československých i zahraničních. Autor: Eva Armeanová