„Právě osudy lidických dětí jsou ještě i dnes nejasné a do dnešních dnů jsou zejména poslední dny těch, které nepřežily, nedostatečně jasně interpretovány," uvedl režisér a kameraman dokumentu Jiří Hokův. I dnes se občas objeví nepravdivé tvrzení, že děti byly dány k náležitému vychování.

„Rozhodli jsme se natočit dokument, který bude věnován nejen všem sto pěti lidickým dětem, ale zároveň přiblíží práci vojenského historika Eduarda Stehlíka, který se lidickým událostem věnuje mnoho let," dodal režisér. Hudbu pro dokument vytvořil Vladimír Kirikov, 
v hraných scénách vystupují děti ze Základní umělecké školy 5. května Kladno.

„První klapka padla na podzim minulého roku v polské Lodži a Chelmnu, kam byly některé lidické děti ještě 
v červnu 1942 odvezeny a po několika dnech pobytu zavražděny. Následovalo i natočení hrubých filmových záběrů v německém Fürstenbergu, kde je dodnes památník na místě bývalého koncentračního tábora Ravensbrück, kam byly zavlečeny lidické ženy, které až do konce války neměly žádné zprávy o Lidicích, o svých dětech, ani mužích. Mezi nimi byla i nejmladší, ještě ne šestnáctiletá Jaroslava Skleničková, jedna z protagonistek filmu," popsala Jana Deckerová, členka natáčecího štábu.

Součástí dokumentu jsou autentické výpovědi a vzpomínky lidických dětí a dalších pamětníků. Na premiéru se chystá i Pavel Horešovský, kterému bylo 16 dní, když ho matce odebrali. „Půjdu na premiéru i s manželkou, myslím si, že by to děti měly vidět. Mám dojem, že se Lidice začínají dostávat do popředí, mají na tom zásluhu i film Lidice, práce Památníku Lidice a besedy s lidickými dětmi, jichž se účastní i stovky lidí."

 Rozhovor s ředitelem Památníku Lidice Miloušem Červenclem, jenž zde působí sedm let a snaží se historii pietního území přiblížit veřejnosti.

Mladí lidé konečně převažují v řadách návštěvníků památníku

Vést sedm let Památník Lidice znamená být neustále v kontaktu s historií i lidmi, kterým nevratně zasáhla do života. Ředitel Milouš Červencl usiluje o to, aby veřejnost nezapomněla na krutý osud Lidic a jejich obyvatel.

Jestli se nepletu, jste ve své funkci sedm let. Když se ohlédnete, co se vám podařilo?
Na to by měl odpovědět někdo jiný. Podařilo se mi snad rozpohybovat činnost památníku směrem k veřejnosti, zejména ve vzdělávacích programech, ale i v kulturní činnosti, snad i v publicistické a propagační. Myslím, že jsem se obklopil stabilním, vzdělaným a obětavým kolektivem mladých lidí zapálených pro stejnou věc, ale i skupinou sympatizantů, kteří pro nás pracují v různých oblastech činnosti a zadarmo.

A co se vám naopak nepodařilo?
Nepodařilo se mi zatím dořešit odměňování spolupracovníků alespoň na celostátním průměru, nepodařilo se mi vrátit vzpomínku na Lidice do širšího okruhu naší veřejnosti, zvláště pak politiků, nepodařilo se mi vrátit do Lidic oficiální státní návštěvy, jako tomu je u památných míst v jiných zemích. Nepodařilo se mi přesvědčit svojí činností řadu pamětníků a občanů z Lidic, že svoji práci beru jako poslání, poctivě a ku prospěchu přeživších a jejich potomků.
Chodíte se někdy sám projít po památníku? Myslíte při tom spíše na organizační záležitosti či myslíte na osud původních obyvatel?
Procházet se jen tak už nestíhám, alespoň ne v posledním roce. Vždy tam jdu účelově, na kontrolu rekonstrukcí, údržby, s delegacemi anebo na nějakou vzpomínkovou akci. Ono je to tak i lepší v zájmu zachování duševního zdraví, protože denní kontakt s tragédií, pietou, může být zničující, alespoň pro citlivého a stárnoucího člověka ano.

Změnili se nějak návštěvníci, kteří míří do Lidic? Jsou mezi nimi spíše mladí, starší, z Čech či zahraničí? Stoupl v letošním výročním roce výrazně počet návštěvníků?
Začíná převažovat mládež. V Lidicích jsou dvě základní kategorie návštěvníků, senioři a mládež, lépe řečeno studenti. Také poměr zahraničních a tuzemských začíná převažovat (konečně) ve prospěch tuzemských návštěvníků a českých studentů. V tom vidím náš vklad zejména v propagaci a vzdělávání, ale i zásluhu filmu Lidice. V letošním roce máme nárůst proti minulému roku, který byl v novodobé historii Památníku Lidice nejúspěšnější, další nárůst o zhruba 17 procent.

Myslíte si, že ve výuce dějepisu se osnovy soustředí dostatečně na moderní dějiny?

Nedávný apel ministerstva školství obsahuje výzvu, aby se školy zaměřily na výuku moderních dějin. Památník Lidice je tam uveden  jako jedno z míst praktické výuky.Veřejnost je o druhé světové válce informována dosti masivně, ale je otázkou, zda-li tyto informace  do sebe tzv. pustí a jestli už v přemíře informací a násilí kolem nás se umíme ještě zamyslet nad zločiny minulých režimů, z našeho hlediska zaměřené pak především na německé nacisty, to nevím. Obávám se, že jsme až příliš bezstarostní a zahledění na řešení našich sociálních a osobních potřeb a neřešíme příliš tyto složitě uchopitelné, někdy až globální problémy a míjí nás většinou projevy neonacismu, netolerance, xenofobie a podobně, pokud na ně nenarazíme přímo „tělem".

Jaký je podle vás ideální způsob, jak zaujmout lidi a mládež pro dějiny?

Na to se dá odpovídat dlouze, ale odpovím krátce, že vším tím, co v posledních letech děláme v Památníku Lidice, protože téměř veškerá doprovodná činnost je nějakým způsobem zaměřena na vzdělávání a nejen o moderní historii není náhodou, že našimi akreditovanými semináři k dějinám projde ročně několik set pedagogů, že naše vědomostní soutěž pro mládež Lidice pro 21. století je asi jedna z největších svého druhu vůbec, či že Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice je zcela největší soutěží mladých výtvarníků na celém světě. ⋌(sab)