„Je to tak nějak ve mně. Sama mám celou řadu rodinných problémů, takže odreagování nacházím i v pomoci jiným lidem," svěřuje se.

„Jednou týdně se hodinu až dvě snažím zabavit pacienty, za nimiž třeba nepřišla žádná návštěva. Čtu jim, vyprávím o lese a zvířatech nebo i svých zálibách, mezi které patří vyšívání. Dělám totiž gobelíny. Už jsem jich vytvořila přes čtyřicet a měla jsem několik výstav. Ve Stochově, Žilině, Lhotě, Družci," uvádí Irena Jirovská.

Před dvěma roky ji zaujal inzerát dobrovolnického centra, na který narazila v kladenské nemocnici. „Spojila jsem se s koordinátorkou Evou Švecovou, jež je velmi zapálená a šikovná, a začala jsem s dobrovolnickým centrem pravidelněji spolupracovat. Poznala jsem za tu dobu spoustu bezvadných lidí, na které ráda vzpomínám. Nejvíce navštěvuji seniory na neurologii, nějak si s nimi více rozumím než s dětmi," popisuje počátky své dobrovolnické činnosti.

Irena Jirovská pochází z Pecínova, malé vesnice u Nového Strašecí. S manželem koupili před třiceti lety dům ve Lhotě. V této vesnici se jí líbí, protože leží na okraji Křivoklátska a v okolí jsou nádherné lesy. Je vyučená kuchařka, po vyučení pracovala v této profesi v dětském domově. Po přestěhování do Lhoty ale šla dělat po mateřské dovolené do lesa.

„Hlavním mým úkolem je výsadba nového porostu a udržování stávajícího. Baví mě na tom úplně vše. Pro les dýchám. Když se vrátím na místo, kde jsme například vysázeli stromky a ony rostou, je to ta největší radost. To se musí zažít, jaké to je slyšet zpěv ptáků, kukání kukačky a podobně," zasní se.

Má také velmi ráda psy. Sponzorovala psí útulek a doma má čtyři pejsky právě z jednoho takového. Jeden z nich byl bývalými majiteli týraný. Společnost jim dělají kocour, rybičky a hlavně papoušci. Irena Jirovská roznáší letáky, aby si přivydělala a mohla všem zvířatům dopřát.

V minulosti se angažovala i v prodeji kosmetiky, jejíž výtěžek je určen na boj proti rakovině. Byla oceněna za to, že se jí pro charitativní účely podařilo získat jednu z největších částek.

„Lidé, kteří jsou kolem mě, to se mnou ale někdy nemají jednoduché. I já mívám své chmury a těžké nálady. Pak není snadné se mnou vyjít. Nejvíce to asi odnáší můj manžel," uvádí Irena Jirkovská.