„Bylo jistě odvážné pozvat hned dva vynikající šachisty mezinárodní úrovně najednou. Většina z nás má šachisty zaškatulkované jako dumající introverty žijící ve svém zvláštním světě plném logiky a přemítající o minulých i dalších partiích. V případě velmistrů Navary a Movsesjana však na pódiu lidického divadélka nastal pravý opak. Přišli mladí muži plní optimismu, velcí přátelé 
v soukromém životě, kterým není cizí inteligentní humor," popsal své hosty ředitel památníku Milouš Červencl.

Umí si udělat legraci sami ze sebe a s otevřeností až nakažlivou dovedou vyprávět o sobě, svých rodinách i láskách, životních úsměvných malérech, vítězstvích i prohrách. „Jsou to lidé z masa a kostí 
v pravém slova smyslu," dodal Červencl.

Jejich vysoká inteligence a vzdělanost jim není na překážku, naopak, zdobí je skromnost vzdor tomu, co na světových šachových kolbištích již dokázali. „Nezasvěcený divák by si tak mohl myslet, že toho vlastně ani tak moc neumí, jenže častá umístění na předních místech světového žebříčku jsou jen okrajovou záležitostí, právě tak jako Sergejova znalost devíti jazyků," dodal ředitel Památníku Lidice.

Celý večer plynul většinou v lehkém tónu, byť často o závažných tématech. Diváci odměňovali hosty bouřlivým smíchem a potleskem a obecná pohoda se přenesla i na klavírní doprovod Martina Fily, který bravurně provedl skladby Bacha, Chopina a při Chačaturjanově Šavlovém tanci elektrické piano až poskakovalo na pódiu pod vášnivými, ale přesnými údery skvělého klavíristy.

"Protože to bylo poslední Křeslo pro hosta, odnesl si v jeho závěru technik zvuku Josef Hofmann Zlatý mikrofon jako ocenění poctivé práce v pozadí všech představení, která od roku 2006 absolvoval. Byl to nádherný večer, pravé vyvrcholení desátého ročníku Lidických zimních večerů. Přejme Sergejovi a Davidovi ještě mnoho sportovních i osobních úspěchů! Budeme rádi, když se s nimi v příštím roce opět setkáme na Lidické simultánce," uzavřel Milouš Červencl.