„Jiří Kolář zde prožil dvacet let života, čili si myslím, že ho můžeme považovat za významného kladenského obyvatele," uvedl umělce ředitel Středočeské vědecké knihovny Kladno Jiří Mika. Jiří Kolař zde chodil do školy, vyučil se truhlářem a poté pracoval v družstvu Včela. Ve 30. letech minulého století se zapojil do kladenského společenského a kulturního dění.

V prostředí průmyslového města také vznikaly jeho první, surrealistické verše. Za války byl nasazen na stavbě železnice v Srbech a po válce se odstěhoval do Prahy. Za komunistického režimu byl Kolář vězněm za své nejvýznamnější dílo Prométheova játra. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a od roku 1980 žil v Paříži. Zemřel 11. srpna 2002 v Praze.

Do Kladna se Jiří Kolář přestěhoval s rodiči v roce 1925. „Jako první žili v lokalitě, kterou zdejší znají jako Nové Kladno. Dnes už z původní zástavby podstatě nic nezbylo. Poté bydleli krátce v Újezdu pod Kladnem, ale ten už také neexistuje. Potom se přemístili do Tuchorazu, ovšem ani tam jejich dům už nestojí. Takže v podstatě jediné místo, kam jsme mohli pamětní desku umístit, je zde. Ovšem ani tento dům není původní," řekl Jiří Mika na Poštovním náměstí před domem číslo 190.

Kolářova rodina zde bydlela v menším stavení, ale i to mělo popisné číslo 190. „Ale jeho adresa byla Rašínova ulice, což je současná ulice Ivana Olbrachta," dodal ředitel středočeské vědecké knihovny.
Odhalení desky se zúčastnili také literární odborníci z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, včetně jeho ředitele Pavla Janáčka.

„Scházíme se na místě, kde se odehrál ten zázrak, že člověk, který vyšel z deváté třídy a nikdy v životě se nenaučil pravopis, se právě zde začal stávat největším českým básníkem dvacátého století. Jsem dojat. Být tady je splatit kousek velkého dluhu a dotknout se něčeho, co má a bude mít cenu," vyjádřil se Pavel Janáček.

Promítlo se přímo Kladno do raných spisů velkého českého básníka? Na to se Kladenský deník zeptal znalce Kolářova díla, Jakuba Říhy z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. 

„Kladno Kolář zachytil například v rukopisném cyklu Nový Don Quijote. Jedná se o cyklus čtyř básní věnovaných tomuto městu. Jiří Kolář v díle buduje paralelu mezi Bezručovým Slezskem a právě Kladnem. Z tohoto cyklu později poskládal báseň s názvem Kladnu, jež následně zařadil do své první sbírky Křestní list z roku 1941," popsal pár příkladů Jakub Říha.

„Dále najdeme zmínky o Kladnu v jeho korespondenci, ovšem nevyznívají zrovna pozitivně. Mám-li ho parafrázovat napsal: Je to město, po kterém neprojdu bez nadávky na očích," uzavřel odborník, který po odhalení desky vedl ve Středočeské vědecké knihovně o Kolářovi přednášku.