Fenomén vuvuzely už dorazil i do Kladna. Milované i nenáviděné trubky z Jihoafrické republiky jsou zde k dostání v různých barvách i druzích. Dostanou se však z pultů obchodu až na stadiony kladenského fotbalu a hokeje? Podle fanoušků se zatím zdá, že ne.

Majitel obchodu s žertovnými předměty v centrum Kladna Luděk Bartoš je však jiného názoru a bezprostředně poté, co nástroj poprvé viděl v televizní přenosu, ho okouzlil. Vuvuzelu vydávající zvuk připomínající jelena svolávajícího samice proto ihned zařadil do svého sortimentu. „Nedělal jsem si žádný průzkum trhu, prostě se mi to moc líbí. Je to srandovní záležitost, takže jsem je objednal a neřešil, jestli už je někdo jiný v Kladně prodává, nebo ne,“ uvedl.

Hned při první dodávce jich prý objednal asi 50 kusů. „Přitom jsem zjistil, že vuvuzela není jen jedna, ale je jich několik druhů. V současné době nabízíme dva. V principu jsou stejné, ale rozdíl je v tom, že jedny jsou celistvé a druhé skládací ze třech částí. Nabízíme je v různých barvách: v české trikolóře, celé bílé, černé, žluté a kvůli Kladeňákům jsme objednali i modré,“ řekl.

Na odbyt prý jdou velmi dobře a cena se pohybuje od 250 do 400 korun. „Teď jsou hodně populární, takže zájem o ně je. Často je kupují rodiče pro své děti, ale podle mého nemají ani ponětí, co to vlastně vydává za zvuk. Z vlastní zkušenosti vím, že mladším lidem se to líbí, ale když jsme je prezentovali na nějaké party, ti starší byli spíš vyděšeni. Mě osobně se to ale moc líbí, je to správná show.“

Stejně jako mnoho jiných lidí by i Luďka Bartoše zajímalo, jestli popularita vuvuzel přežije i po skončení fotbalového mistrovství. „Na mnoha stadionech už je zakázali, ale já si myslím, že alespoň jádro kladenských fanoušků ať už fotbalových nebo hokejových by je mělo mít,“ dodal.

Situace na sportovištích ani nálada skalních příznivců sportovních klubů tomu však zatím neodpovídají. „Kdybychom vuvuzelu vlastnili my, a i když je její zvuk úplně šílený, rád bych si na ni zatroubil,“ řekl s úsměvem sportovní ředitel kladenského hokeje Milan Volf. Zároveň ale poznamenal, že při představě, že by se trubkami vybavily hokejový fanklub a kotel mu vstávají vlasy na hlavě hrůzou.

Hlasité povzbuzování a burácení haly je podle něj sice skvělé a ke sportu patří, ale tento zvuk se prý vymyká naprosto všemu. „Znepříjemňoval by celkovou atmosféru jak fandům, tak i samotným hokejistům,“ uvedl Volf.

Podobně to vidí i hokejový fanoušek Jaroslav Zelenka. „K fandění na fotbale v Africe to určitě patří, takže určitě nesouhlasím s názory, že by ji na mistrovství měli zakázat. Je to něco, co patří k nim, tak proč jim to brát,“ řekl.

Na druhé straně si neumím představit, že bychom s vuvuzelami fandili my, navíc při špatné akustice na našem stadionu. Dělalo by to jen neplechu, takže rozhodně nepočítáme s tím, že bychom si je pořizovali,“ sdělil.

Odpůrcem hlasitého troubení je i dlouholetý skalní fanoušek kladenského fotbalu Otakar Bureš. „Vuvuzely na kladenském fotbale? V žádném případě. Jsem kategoricky proti tomu. Žádné troubení ani pískání na fotbal nepatří,“ řekl Bureš.

„Nelíbí se mi ani světlice nebo cáry papíru, které tu občas létají. Myslím si, že pokud chce někdo svému týmu vyjádřit podporu, mělo by to být slovně a vtipně. Co se mi líbí, jsou některé baníkovské písně, nebo trumpetisté podporující Bohemku. Ti hrají skutečné písně a je to pěkné,“ dodal.

Otakar Bureš je fanouškem SK Kladno už od roku 1963 a podle jeho slov jezdí ze svého bydliště v Drozdově na Berounsku téměř na všechny zápasy. Chyběl jen při vojenské službě a pokud byl nemocen.