Nejdřív teorie a pak praxe. Takhle to vypadalo v kladenské budově územního střediska záchranky. ,,V kurzu jsme nejprve novinářům vysvětlili roli lékaře a záchranáře při výjezdech a jejich chápání v očích veřejnosti. Účastníci si vyzkoušeli resuscitační roušky i praktický nácvik resuscitace,“ popsala mluvčí záchranky Tereza Janečková.

Kromě mluvčí se o redaktory staral náměstek ředitele Jiří Knor a vedoucí krajského školicího a výcvikového střediska záchranářů Marek Hylebrant. ,,Byla tady pozitivní atmosféra, což se mi opravdu líbilo. Všichni účastníci kurzu se snažili a nikdo si tady nedělal legraci. To nebývá obvyklé,“ zhodnotil počínání redaktorů náměstek ředitele středočeské záchranky.

Nutno podotknout, že kurzy nejen o první pomoci pořádají záchranáři i pro veřejnost. ,,Často jezdíme například do škol i nejrůznějších firem. Zájemci se s námi pouze musí domluvit,“ vysvětlila mluvčí záchranky.

A jak by měla základní pomoc do příjezdu záchranky vypadat? Nezapomeňme, že nejdůležitějších je prvních pět minut pomoci. Pokud pacient dýchá, tak by se měl položit na levý bok. Jestliže nedýchá a nekomunikuje, měla by neodkladně začít resuscitace. Zraněný by měl ležet na zádech a tvrdé podložce se zakloněnou hlavou, aby se uvolnily dýchací cesty. Poté bychom měli začít s pravidelným stlačováním hrudní kosti v úrovni prsních bradavek postiženého. Nepřímou srdeční masáž je nutné provádět frekvencí přibližně sto stlačení za minutu. Po každém třicátém stlačení by se měla zaklonit hlava postiženého, zacpat mu nos palcem a ukazováčkem a dvakrát do něj vdechnout. Mezi dvěma vdechy musíme nechat čas na vydechnutí. Resuscitace se musí provádět do té doby, než si záchranář pacienta převezme. S oživováním by se nemělo přestat ani když už slyšíme houkání sanitky. Záchranářská práce náhodného svědka třeba dopravní nehody končí až tehdy, když se o pacienta začnou starat samotní záchranáři.