Na okruhu, který zabere svou velikostí celou jednu místnost, se sešla tentokrát bezmála dvacítka závodníků různých věkových kategorií.
Už při vstupu do místnosti je patrné, že jízdu na autodráze, která zvedá adrenalin všem účastníkům, milují jak kluci, tak jejich tatínkové.

Napětí při jízdě a sledování jednotlivých kol je kolektivní záležitostí. Výkony bedlivě hlídají jak samotní soutěží, tak porotci, ale i stavěči, kteří dohlížejí na to, aby autíčka, která ze dráhy vyletí, mohla co nejdříve v jízdě pokračovat.

Na start se pokaždé postaví celkem čtyři soutěžící, kteří se postupně v jednotlivých dráhách při zápolení vystřídají.

Přestože se ježdění na autodráze zdá jen jako prima zábava, ti kteří se soutěžím a výrobě modelů věnují dlouhodobě, vědí, že je to skutečná věda.

Slánští ostrované se mohou navíc chlubit mnoha úspěchy i v rámci republiky. Dvaačtyřicetiletý Pavel Hora soutěží s modely aut v různých kategoriích už třicet let. „Protože závodím na autodráze tak dlouho a vyhrál jsem mistrovství mnohokrát, sám už ani nevím, kolikrát to bylo, ale řekl bych, že nejméně dvacetkrát," říká závodník.

V jeho šlépějích jde řadu let i jeho sedmnáctiletý syn Daniel, kterému autodráha učarovala v útlém věku, jelikož soutěží od šesti roků. Mistrem republiky se stal už dvakrát.

Na autodráze v Ostrově jezdí účastníci s různými typy autíček poháněných elektřinou celoročně. Některá auta si závodníci zakoupí v běžném obchodě, jiná si musí sami vyrobit.

Zlaté české ručičky

Podle zkušených modelářů jsou na výrobu závoďáků vhodné mnohdy speciální až bizarní materiály.

Na podvozek sporťáka se proto například ideálně hodí zednická lžíce, ale ne každá. Záleží na kvalitě a síle plechu, ze kterého byla vyrobena. Na výrobu kapoty používají automodeláři různé druhy plastů a dokonce i uhlíková vlákna jako u skutečných závodních aut. Kvalitní jízdu zajistí i dobré obutí.

I zde se projevuje kreativita českých kutilů. Automodeláři přišli na to, že pneumatiky je dobré vyrábět například z vietnamských žabek. V dobách socialismu si dováželi žabky až z Jugoslávie.

Ideální je levá žabka, protože pryž na podrážce je často i o několik desetin milimetrů tlustší, potvrzuje například třiačtyřicetiletý Milan Šůla. Ručně vyráběné originály autíček přijdou ve finále modeláře i na patnáct stovek. V kufříku jich mívají pro účely závodů i celou sadu.


Vedoucí automodelářského kroužku na slánském Ostrově je čtyřiačtyřicetiletý Zdeněk Frolík, jenž potvrzuje, že Česká republika patří dlouhodobě k celosvětové špičce ve výrobě elektrických motůrků, která autíčka pohánějí. Takzvaná plastová vodítka na dráhu jsou zase nejlepší z Ameriky.

Stejně jako další fandové do automodelářství by i vedoucí kroužku uvítal více pokračovatelů. Doba je taková, že u dětí převládá zájem o počítače. Ti, které modelařina zajímá, to vesměs okoukali od svých tatínků. Ke koníčku kluky případně děvčata přivede pak spíše náhoda nebo kamarád.

Zájemci, kteří mají chuť si závody na slánské autodráze vyzkoušet, nemusejí být nutně členy kroužku nebo lidé z Ostrova.
„Přijít závodit k nám na okruh může prakticky kdokoli z ulice, kdo projeví zájem. Autíčka mu rádi půjčíme a pravidla vysvětlíme," uzavírá vedoucí kroužku Zdeněk Frolík.