Máme-li se rozdělit, musíme něco obětovat

Představme si, že upečeme kuře a pozveme přítele či přítelkyni na oběd. Můžeme se rozdělit tak, že sníme každý polovinu, nebo si půlku schováme a sníme každý čtvrtku. Rozdělme se i jakkoli jinak, ale určitě to nemůže dopadnout tak, že se přítel nají a nám zbude celé kuře.

Proč vás obtěžuji takovou samozřejmostí? Protože teď slýchám věty: „Válka a pomoc uprchlíkům nesmí dopadnout na naše občany“, „Když vláda dává uprchlíkům, musí dávat i našim občanům“. Ta vláda, to jsme my, „naši občané“. Zastupuje nás všechny, i ty, kteří vládní strany nevolili. A nemá k dispozici žádné jiné peníze, než peníze „našich občanů“. To je to celé kuře, a máme-li se o něj rozdělit, nemůže nám zbýt celé.

Příplatek za paniku

Jsme šťastná země, protože se můžeme dělit jen o peníze a o kapacity veřejných služeb. Nemusíme se dělit o oběti na životech a další utrpení, která s sebou přináší válka. Dělíme se pouze o hmotné statky. Ty jsou ale konečné, a pokud se o ně rozdělíme, nemůžeme si přece myslet, že věci zůstanou tak, „aby to na naše občany nedopadlo“.

Samozřejmě že inflace, ceny energií a důsledky války dostanou část domácností do neřešitelné situace, tedy do opravdové chudoby. Těm vláda pomoci musí, to znamená, že jim musíme pomoci my, všichni ostatní, kteří sice trochu zchudneme a budeme si muset něco odepřít, ale skutečná chudoba nás neohrozí.

Opravdová chudoba znamená totiž nedostatek: jídla, tepla, oblečení, obuvi, přístupu ke zdravotní péči a přístupu ke vzdělání. Všechno ostatní není chudoba, ale nižší životní standard, a ten nelze kompenzovat. Není totiž z čeho, více kuřat není.

Arogance moci v kruhu vyvolených

Zdroj: Deník

Čekají nás nelehké dva, možná tři roky. Na rozdíl od ukrajinských přátel máme ale štěstí, že v naší zemi se střílet a zbytečně umírat nebude. Že nám nikdo nesrovná se zemí domovy, pracoviště, nemocnice a divadla. Zachováme-li si odvahu a lidskost, překonáme to a po zchudnutí začneme zase bohatnout. A budeme do konce života vědět, že v nelehkých chvílích jsme se uměli rozdělit a podat pomocnou ruku a leccos si odepřít.

A to není malé bohatství. A nikdy nám ho nikdo nevezme.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.