Kliknutím zvětšíteNa první pohled je to nepochopitelně kruté rozhodnutí. Eva Michaláková se nesmí ani teď vidět se svými syny. Ti už deset let žijí v pěstounských rodinách v Norsku. Verdikt, který musí být pro matku mučivý, potvrdil i Evropský soud pro lidská práva.
Norsko je zvláštní země. V něčem pro nás nepochopitelná. Shodou okolností též po deseti letech tam žádá o podmínečné propuštění jeden z nejodpornějších masových vrahů v moderní historii Breivik. A soud se tím vážně zabývá. Že by pustil po čase, který u nás stráví ve vězení trochu větší defraudant, někoho, kdo ukrutně zavraždil víc než sedmdesát lidí.
Další zvláštností je Barnevernet. Úřad, který odnímá děti rodinám, které se o ně špatně starají. To byl i případ Michalákových. Blaho dítěte je v Norsku nad pokrevními pouty.
Na druhou stranu je severská země jedním z nejvyspělejších států světa. Spravedlnost je ceněna vysoko a soudy jsou na vysoké úrovni. Jestliže paní Michaláková neuspěla se svou pří před nimi, není něco špatně? A tím spíš, že to nyní potvrdil Evropský soud pro lidská práva, o kterém nelze říci, že by nadržoval Norům.
Tuzemská populární verze, hlásající, že Eva Michaláková je oběť zlých Norů, má věcné i logické trhliny. Právo nevede vždy ke spravedlnosti. Práva se však české matce dostává vrchovatou měrou. Není šikanována ani nijak znevýhodněna. A na zemi se nikdo nemůže obrátit k vyšší rozhodné instanci, než je soud.
Želet můžeme něčeho jiného. Toho, že se soudy nekonečně táhnou. I kdyby nakonec Velký senát, ke kterému se chce paní Michaláková obrátit, dal za pravdu jí, je její život i život jejích synů poznamenán. To však platí i v opačném případě.
Konečný verdikt, po kterém se dá začít znovu, má padnout dřív.
41
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
