Přestože řada příbuzných se rozhodne svoje pohřešované příbuzné nechat po čase úřady vyhlásit za mrtvé, jejich utrpení tím zdaleka nekončí. Pozůstalí, kteří nedostali šanci svoje ztracené příbuzné pohřbít, se tak nadále ocitají v bludném kruhu otázek, domněnek a nadějí, že jejich blízký někde žije, trpí nebo strádá.

Ničivé myšlenky dnes a denně sužují také Marii Matourkovou ze Zlonic, která ztratila svého manžela Jaroslava před rokem a půl na letní dovolené v Řecku. „Odpoledne šel se mnou i dcerou na pláž. Obě jsme se na dece začetly, ani nevím, jestli šel do vody nebo se do kiosku napít. Vícekrát jsme ho neviděly. Na dece po něm zůstaly pouze brýle, hodinky a pantofle. Protože byl dobrý plavec a rád plaval daleko a také rád podnikal dlouhé procházky po letoviscích, zpočátku jsem se neznepokojovala. Jen mi bylo divné, že mi nic neřekl. Když se ale blížila večeře, věděla jsem, že je zle,“ uvedla žena.

Záhada, na níž dodnes nedokázali odpovědět tamní potapěči ani policie, bude navždy velkou bolestí celé rodiny. „Člověk stále doufá, chodím na hrob rodičů, nosím tam květiny, zapaluji svíčky, ale málo platné, když jsem nikdy neviděla tělo. Nedokážu to utrpění v sobě uzavřít. Musela jsem se upnout na práci, abych to všechno přežila. V pondělí prohlásí soud manžela za mrtvého. Tím, že jsem ho nepohřbila, to pro mě ale neskončí,“ dodala .
Kromě utrpění, neutuchající falešné naděje a strachu o člověka, který možná někde žije, nastávají pozůstalým, podobně jako v případě Marie

Matourkové, neskutečné problémy. Nejenže se člověk musí vyrovnat s nastalou situací, ale příbuzné dokola policie vyzývá k výslechům a úřednické martyrium vlastně nikdy nekončí.

„Ve Zlonicích máme malý obchod, a přesto, že manžel už nebyl, musela jsem za něj do konce roku platit zdravotní a sociální pojištění. Stejně tak je to i s důchodem, jenž mu soustavně chodí. Nebo problémy s životní pojistkou,“ řekla Marie Matourková. Jestli si její pětašedesátiletý manžel šel osudného červencového odpoledne na Rhodosu zaplavat a postihla ho srdeční slabost nebo jiná nehoda v moři, se už zřejmě nikdy nedozví. Přesto je více než pravděpodobné, že jeho život skutečně skončil v podmořských proudech.

Jiní lidé z Kladna a Slaného, kteří marně třeba i dva roky pátrají po svých zmizelých příbuzných a kamarádech, bohužel nejméně ve čtyřech případech nemají ani náznak toho, co se s jejich blízkými mohlo stát. Velkou záhadou je proto stále ještě například zmizení lékárníka Otakara Modra, jenž coby důchodce odešel na odpolední procházku v Kročehlavech. Od té doby se již domů nevrátil, ani o sobě nepodal žádné zprávy.

Nerozlousknutým oříškem je pro kriminalisty i nedávné zmizení dvaaosdesátiletého Vlastimila Turka z Černuce, jenž podle svědků nastoupil v listopadu ve vsi do nezjištěného osobního auta a nikdo z příbuzných ho více neviděl.

Stejně nepochopitelné je i zmizení důchodkyně Jany Spalové ze Slaného, která se svému manželovi ztratila vloni v září při společné dovolené ve východních Čechách. Podle dostupných informací odešla na procházku do lesa a víc ji nikdo neviděl. Policie dosud nepřestala pátrat ani po Miroslavu Šobáňovi ze Slaného, jenž v létě loňského roku zřejmě odjel na obchodní jednání do Klánovic a na místě schůzky se našlo pouze jeho opuštěné vozidlo. Nikde žádné stopy, nikde žádné tělo. Jedno ale přece jen v uplynulých dnech policie nalezla. „Je předčasné dělat závěry. Mrtvola byla nalezena u České Lípy. Zatím ještě nevíme, zda DNA nalezeného těla bude odpovídat některé z pohřešovaných osob. Je třeba poznatky porovnat s celou národní databází,“ uvedl kladenský kriminalista.

Přestože se veřejnost může domnívat, že spisy dlouho〜době hledaných osob kri〜minalisté nadobro odloží, opak je pravdou. „Lidé si ani nedokáží představit, kolik je za těmito případy práce a jediný detail nenecháme náhodě. V některých případech dokonce spolupracujeme i se senzibily,“ doplnil kriminalista.

Kateřina Husárová