Kliknutím zvětšítePodzimní plískanice, mlhy a brzký soumrak. To bývají české kulisy Památky zesnulých, kterou si připomínáme každoročně 2. listopadu. Lidé vyrážejí na hřbitovy, očistí hroby, položí květiny, zapálí svíčky a vzpomínají, věřící se modlí a účastní se bohoslužeb. Na své zemřelé vzpomínají lidé po celém světě, ale s klidným a dojemným českým svátkem se jejich pojetí často dost rozchází. A některé lze označit dokonce za mírně řečeno podivné.
Mexiko plné veselých kostlivců
Jako z jiného světa pro Čechy možná působí Den mrtvých - Día de los Muertos v Mexiku. Spíše než pietní české Dušičky totiž připomíná pořádný karneval. Tamější obyvatelé smrt berou jako součást života, nad kterou není nutné truchlit, protože jejich zesnulí jsou vlastně stále s nimi. Své mrtvé příbuzné a přátele si proto na začátku listopadu připomínají tím, že jim vyčistí hroby a přinesou sem dary i jejich oblíbená jídla.
Konají se také rodinné sešlosti, stavějí se malebné domácí oltáře. Mexičané navíc věří, že když se budou smrti smát, zaženou ji. Proto se děti i dospělí převlékají do různých kostýmů, ovšem nejraději za kostlivce. Oblíbené jsou ozdoby ve tvaru lebek. U příležitosti svátku mrtvých, který trvá dva dny, se podává i speciální moučník z perníkového těsta, kterému se říká Pan de Merto.
Voodoo, rum a chilli papričky
Veselo bývá také na Haiti, kde počátkem listopadu slaví příznivci zdejšího náboženství voodoo svátek Fet Gede. Gede je podle nich reinkarnací milovaného člověka, který se vrátil z posmrtného života, aby žil v těle toho, kdo ho přivolal. I tady se lidé převlékají do kostýmů, navštěvují hřbitovy a nosí na hroby dary a květiny. Přízeň a ochranu mrtvých si chtějí přivolat tancem a alkoholem. Obyvatelé země navíc přinášejí oběti pánu smrti a plodnosti, kterého nazývají Bawon Samedi.
Vedle obligátních květin a svíček mu nosí i jídlo a rum s chilli papričkami – prý aby si zahřál kosti. Alkohol s chilli papričkami ovšem v hojné míře popíjejí i sami účastníci oslav.
Znamením smutku je useknutý prst
Dost neuvěřitelným způsobem vzpomínají na zesnulé na Papua - Nové Guinei. Příslušníci některých domorodých kmenů si prý na znamení smutku a velké úcty k mrtvému nechávají sekat prsty.
Madagaskar: tanec s mrtvými
Ještě bizarnější tradici dodržují kmeny Betsileo a Merina na Madagaskaru. Když nastane svátek Famadihana, tedy obracení kostí, přicházejí tamější lidé ke svým rodinným hrobkám. Vytáhnou z nich těla zemřelých, očistí je, zabalí je do nového roucha, sdělí jim, co je nového, a pak s nimi obtancují hrobku. Směr tance určí rodině šaman.
Nakonec se mrtví zase vrátí do hrobky. Lidé věří, že dokud se tělo úplně nerozloží, jejich blízcí stále žijí. Samozřejmě u tohoto rituálu nezapomínají ani na dobré jídlo a pití. Famadihana se koná jen jednou za několik let a pouze se souhlasem starosty obce.
Představení pro duchy
Qingming je svátek, který v dubnu přivádí Číňany k hrobům jejich blízkých. Přinášejí jim jídlo a pití a podle čínské tradice pálí napodobeniny peněz a papírové repliky aut, domů a telefonů. V čínské kultuře se totiž věří, že lidé i v posmrtném životě stále potřebují věci, a proto jim je rodina posílá. Naopak zlé duchy odhánějí větvemi, které nosí, nebo je umisťují před dveře.
Další doba, kdy se v Číně propojuje svět živých a mrtvých, nastává asi v polovině roku a říká se jí Měsíc hladových duchů. Jde o období vhodné k uctívání předků a uklidnění „hladových duchů“, kteří se toulají po zemi. Tak veselo jako třeba v Mexiku tam však rozhodně není. Nedoporučuje se vycházet ven po setmění nebo se přibližovat k vodě, protože hrozí, že by vás duchové mohli utopit. Lidé by se neměli ani stěhovat nebo sezdávat.
Aby si duchy usmířili, pořádají pro ně hostiny a konají pro ně průvody a představení. Mohou na ně i přijít lidé, ale nesmějí sedět v první řadě, protože tam by duchům zasedli místo.
Zemřelé odvádějí plující lucerny
V Japonsku přicházejí duchové na svět v době budhistického festivalu Obon, který se každoročně koná v červenci nebo srpnu a trvá obvykle čtyři až pět dní. Obon je oslavou vítání duchů předků a návratu k rodinným kořenům a patří k nejdůležitějším japonským rodinným svátkům. Japonci věří, že duchové navštěvují v tomto období své blízké. Proto pro ně připravují hostiny, stavějí domácí oltáře a tančí tanec bon-odori. Poslední den oslav rodiny obvykle pomáhají duchům vrátit se zpátky. Oblíbené je zvláště posílání lucerny po vodě - zářící lucerna pluje po řece a míří do moře, aby tak symbolicky vrátila duchy předků do nebe.
Průvod pro smutnou královnu
V Nepálu pořádají na konci léta Gai Jatra, tedy Festival krav. Povinností každé rodiny, která během roku o někoho přišla, je poslat do průvodu Gai Jatra krávu, a pokud si toto posvátné zvíře nemohou dovolit, vyšlou malého kluka v převleku za krávu nebo za jednoho z bohů. Rodina tak ví, že ve svém žalu není sama. Hinduisté věří, že kráva může vést zesnulého člověka posmrtným životem.
K oslavě se váže také pověst o královně, která ztratila syna a nemohla přemoci svůj žal. Král proto požádal všechny rodiny, jež přišly o své milované, ať v průvodu vyrazí do ulic, aby královna viděla, že není ve smutku sama.
Halloween
Halloween je původně keltský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Podle Keltů se na přelomu podzimu a zimy stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Proto slavili svátek Samhaim a uctívali své zesnulé. Zvyky dnešního Halloweenu se rozvinuly v Irsku a dnes jsou známé po celém světě. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Koledu, nebo něco provedu a dostávají sladkosti. K Halloweenu patří vyřezávané dýně se svíčkou, čarodějnice, duchové, kostlivci a promítání hororů.
5
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
