Přesto by stálo za to alespoň se pokoušet stát se lepšími.

Nejenom že šel za štěstím, on šel svému štěstí naproti, a to cílevědomě a vytrvale od okamžiku, kdy si uvědomil, že hudba není zlá, že právě ona, zpívání a umění rozdávat radost jsou jeho osudem, k čemuž přidával svůj okouzlující úsměv. Štěstí se mu dostalo vrchovatě, nebylo však v žádném případě náhodné či krátkodobé, nedostavilo se ani bezbolestně, s lehkostí a bez námahy. Součástí tohoto pocitu byla také zjevná radost ze schopnosti dávat i přijímat.. Obrovské výsady se dostalo všem, kteří měli to štěstí sdílet jeho uměleckou dráhu od prvních krůčků až k poslednímu dechu.

Své ovšem sehrála i doba, v níž začínal umělecky působit. Doba občas nelehká, nejen zalévaná slunečními paprsky, ale také zažívající období temnoty. Ovšem bezesporu doba, která byla jako nikdy předtím a nikdy po "sametu" nakloněna jemu a ostatním zpěvákům. Malá divadla a různorodé hudební scény, rádiové vysílání pouze s několika stanicemi včetně rozhlasu po drátě, televize s minimálním počtem kanálů, zato s obrovským množstvím zábavných pořadů, dávajících příležitost nejen hercům a komikům, ale právě muzikantům a zpěvákům. Neustálé hledání nových mladých talentů i pěvecké soutěže, byť někdy pod nejrůznějšími záminkami, Bratislavská lyra, a v neposlední řadě též ohodnocení nejlepších zpěváků na základě jejich obliby, tedy uznávaný i občas zatracovaný Zlatý slavík. To všechno poskytovalo příležitost se uplatnit, být na očích diváků i v uších posluchačů.

Karel Gott nebyl veřejný rebel ani protestní zpěvák, jen se mu dařilo v dobách setmělých co nejčastěji svým zpěvem rozsvěcet svíčky a svým zpěvem onu tmu rozhánět. Možná se to jeho kritikům může zdát málo - ovšem miliónům lidí zpříjemnil život, vnesl radost do jejich všedních dnů, ulehčoval nelehký lidský úděl, a mnohdy jim jeho optimismus a jeho písně přinášely radost a pomáhaly překonat nejednu starost a tíseň. Jeho smysl pro humor a jeho věčný optimistický úsměv dovedly vyvolat podobný úsměv i na tvářích jeho posluchačů. Pozoruhodné je, že jak mu přibývala léta, měnil se z počátečního "vyklouze", jak mu říkala moje maminka, v člověka se širokým rozhledem, s rozumným pohledem na svět, člověka chápajícího, zmoudřelého.

My všichni, především my souputníci na jeho cestě životem i v jeho kariéře, jež nemá obdoby, bychom mu měli být vděčni za to, že jsme směli být při tom. Měli bychom být vděčni za to, že k nám, obyčejným smrtelníkům sestoupil z nebeských výšin, aby nás obdaroval měrou vrchovatou, měli bychom mu za vše poděkovat a doprovodit na jeho zpáteční cestě na nebesa. Do míst, odkud k nám s noblesou jemu vlastní přišel, a kam se zaslouženě, byť bohužel trochu předčasně tento jedinečný a výjimečný pěvec vrací.

Slova, kterými moje kamarádka popsala nebe v ten večer, kdy se geniální zpěvák rozhodl vydat na svou zpáteční cestu, snad nejlépe vystihují záhadnost i tajuplnost oněch hodin. Zřejmě kdosi tam nahoře mu nejen podal pomocnou ruku na oné nelehké cestě vzhůru, ale také svým božským způsobem ocenil jeho pozemskou pouť, když nebe zbarvil do zlatova.

"Ta obloha byla neuvěřitelná. Celou dobu jsem se dívala, jak se po dešti střídají barvy zlatá s blankytem a bílou, až zvítězila zlatá. Říkala jsem si, že se stane asi něco mimořádného, protože takovou oblohu jsem za celý život a tak dlouze nepozorovala. To zlato na obloze bylo vítání Karla Gotta."

Den poté nebe, zdá se, potemnělo
Snad v předtuše, že nebude, co bylo
Svět ztratil další pevný bod
Odešel navždy zpěvák Karel Gott

Karla Krátká