Je nedělní večer a já dodržuji pravidlo čtyř očí. Tentokrát se netýká toho, že by měl po mě někdo text zkontrolovat (byť i to bych potřeboval). Ale jedním okem koukám ještě na záznam včerejšího zápasu Kladna v Ostrově nad Ohří, druhým okem hokejisty v Litvínově, třetím okem fotbalovou reprezentaci proti Faerským ostrovům. A to čtvrté oko sleduje tento text o letošním Běhu Járy Cimrmana. Jaký tedy byl letošní 32. ročník?

Co do účasti početnější. Během zpracování výsledků to možná ještě upravím, ale na první dobrou jsem napočítal 50 startujících. Moje obavy ohledně poklesu se tedy nenaplnily. V mnohém pozoruhodný. Třeba v tom, že jsme viděli na startu zástupce čtyř generací v jediném ročníku. Tento rekord, uvedený v propozicích jako rekord napříč historií, je tedy nyní díky rodině Šimůnkových o to hodnotnější.

Kamila Doubková se stala první dámskou držitelkou putovního kufru v historii. A paní Šimůnková posunula opět o rok rekord nejstarší účastnice. 

letos se náš závod zařadil do rodiny ultra běhů. To jsou závody, kde od startu prvního závodníka po doběhnutí posledního uplyne více než 24 hodin. Moji synové byli totiž pozváni na oslavu narozenin nejlepšího kamaráda ze školy. Skloubit to nešlo, byla v neděli od 14 do 18 hodin. A tak jsme startovali už o den dřív a rozhodnutím ředitele závodu je zařadím do výsledků s příslušnou penalizací, aby nevyhráli, ale měli čárku za účast. Snad se na mě za to nebudete zlobit.

Jako hlavního organizátora mě obzvlášť těší, že jsme v pořadatelském sboru letos zaznamenali nové mladé svěží neokoukané tváře. Díky, Unko, Kamčo, Martine! A díky patří samozřejmě i Šenkýřce, která se opět s bravurou sobě vlastní ujala kategorie batolat a byla i hlavou veškerého dění v cíli. A to včetně vyhlášení, kdy mě s Kamčou upozorňovaly na chyby.

Sledujte během týdne web behjc.rohaci.com, dám sem odkaz na fotky a mediální výstupy. Co napsat závěrem? Jsem moc rád, že vás, běžce, závod baví. A dokud to tak bude, budeme se Na Cimrmanském scházet i nadále.